146. etapa - Svojkov

1. Adamův kopec, 354 m, (čas 13:54), Ralská pahorkatina
2. Svojkov, 375 m, (čas 14:57), Ralská pahorkatina
3. Sloup, 312 m, (čas 15:20), Ralská pahorkatina

Hrad ve Svojkově

Svojkovský hrad byl postaven zřejmě počátkem 14. století na 20 m vysokém kuželovitém vrchu v údolí pod skalním masívem. Byl obklopen četnými roklemi a hlubokými lesy.

Při stavbě hradu bylo využito skalní podloží a rovněž některé části hradu byly vytesány přímo do skály. Také potřebné pískovce se získávaly z blízkých místních zdrojů. Svislé stěny skály a dostavěné hradby tvrz chránily před možným napadením. Výška skály umožnila výstavbu hradu ve třech patrech, schody vedly po vnějších stěnách. Nejpečlivěji byla provedena místnost v prvním poschodí, hvězdicovitě klenutá s jedním oknem. Stavba hojně využívala dřeva, byly tu i dřevěné pavlače a přístavby. Tři první podlaží sloužila především k uskladnění zbroje, oblečení a potravin. K obývání se používalo teprve další patro. Do hradu se vstupovalo zřejmě ze severní strany. Lokalita nepochybně prodělala složitější stavební vývoj.

Pro obranu neměl hrad velký význam. Svojkov ležel mimo hlavní obchodní a vojenské cesty, z nichž jedna vedla do Žitavy přes Jablonné a druhá přes Sloup. Přímo v tvrzi nebyla voda, nedaleko vyhloubená studna 36 m hluboká zásobovala vodou celý panský statek.

Nejstarší nám známí držitelé hrádku ve Svojkově byli v roce 1370 Ješek, snad jeden z berkovských manů, a Vnouček v letech 1371 - 1381. Jejich potomci se po Svojkovu psali, ale dávno tu nic nevlastnili.

Asi od roku 1381 se stali vlastníky hradu páni z Chlumu, drobný šlechtický rod původem na hradě Chlum u Mladé Boleslavi. Prvním byl Henzlín z Chlumu, v jehož erbu byl červený lev na štítě shora modrém, zdola bílém. V roce 1402 synové Henzlína Petr a Vilém vyplatili svého bratra Jana, zvaného Kepka, z rodné tvrze. Vlastnili hrad do roku 1434. Jan vstoupil do vojenské služby budoucího císaře Zikmunda a později se stal nejznámější osobností svého rodu. V roce 1414 byl vyzván, aby spolu s Václavem z Dubé doprovázel Mistra Jana Husa na koncil do Kostnice. Jan z Chlumu se stal Husovým oddaným přítelem a stoupencem jeho učení.

Po roce 1434 hrad ve Svojkově vlastnili Kateřina Vysoká z Prahy, Jan z Jesenice, Albert a Vilém, bratři z Chlumu, na čas i král, dále Věnek z Chlumu do roku 1457.

Během husitských válek v roce 1444 - 1445 se svojkovského hradu zmocnil pověstný loupeživý rytíř Mikeš Pancíř ze Smojna, který podnikal výpady ze svého hlavního sídla Sloupu. Hrádek ve Svojkově byl pravděpodobně v roce 1445 dobyt a vypálen trestnou výpravou lužického a litoměřického vojska. Došlo prý i k vypálení původní obce Svojkov. Po opravě v letech 1448 - 1450 byl hrádek opět obýván, vystřídalo se zde v držení několik drobných šlechtických rodů - rytíři z Kalčic, zvaní pak Kapounové ze Svojkova, Elsnicové a jiní. Další významnější vlastníci hradu do popředí již nevystupují.

V roce 1548 hrad koupili Rodewitzové. Doroku 1578 jej vlastnil Jindřich, ten byl dobrým hospodářem, ale jeho syn Bedřich majetek zadlužil, hrad chátral a po požáru v roce 1590 nechal Bedřich strhnout zbytky dřevěné části hradu a celé panství prodal.

Opevnění hradu zmizelo v pozdějších letech při parkových úpravách. V polovině 19. století byla zřícenina hradu upravena novými romantickými prvky. Poslední dřevěné zbytky zanikly v 60. letech 20. století.

Dnes je hradní vrch částečně zarostlý stromy a keři, v zimních a jarních měsících je dobře viditelná zřícenina hradu. Pohled na ni nám připomene, že i malá obec Svojkov má velmi bohatou historii. Je dobré si naši minulost připomenout.

Jan z Chlumu

Od roku 1381 je na několika berkovských listinách připomínán Henzlín z Chlumu. Páni z Chlumu byl drobný šlechtický rod původem na hradě Chlum u Mladé Boleslavi. V roce 1389 se Henzlín označuje jako "dictus de Chlum residens in Swoykow". Údajně měl tři syny - Petra, Jana a Viléma.

Zajímavou osobností je Jan z Chlumu. Spolu s bratry a otcem vlastnili rodný majetek, k němuž kromě Svojkova patřily i obce Veselí a Heřmanice. Jak bývalo zvykem, synové z početných zemanských rodů se většinou věnovali vojenské službě. Tak učinil i Jan z Chlumu. Vstoupil do služby jako námezdní žoldnéř vojska uherského a římskoněmeckého krále Zikmunda, pozdějšího císaře. V roce 1402 byl otcem a bratry ze Svojkova vyplacen.

V únoru 1414 Jana v italské Bologni zastihl císařův list s výzvou, aby se vypravil do Čech a doprovázel Mistra Jana Husa na koncil do Kostnice, kde měl Hus obhájit své učení. Jan z Chlumu původně k názorům Husa netíhl, protože jej doprovázela pověst kacíře. V průběhu cesty se oba Janové sblížili natolik, že se z nich stali přátelé a Jan z Chlumu se stal ochráncem Mistra Jana. Nebál se svědčit v Husův prospěch, připravoval jeho osvobození, ale pokus se nepodařil. Upálení Mistra Jana Husa nedokázal zabránit ani Václav Berka z Dubé se svými přáteli.

Po návratu z koncilu v roce 1417 se Jan z Chlumu stal jedním z mála Husových přívrženců v severních Čechách v Litoměřickém kraji.

Když se v roce 1415 podepisoval stížný list proti popravě Husově, byl ověšený 300 pečetěmi, chyběly zde však pečetě pánů ze severních Čech, protože ti stáli na straně Zikmundově.

Jan z Chlumu se vrátil do služeb krále Václava IV. a jeho manželky Žofie.

V roce 1417 o něm čteme, že zastavuje zbytek svojkovského podílu, stává se hejtmanem na Mělníku, na čas získává majetek Hazmburků - hrádek v Pihelu. Ten byl v husitských bojích zcela zničen. O pihelské panství se vedly boje, až nakonec ho získali páni Berkové z Dubé, jakož i ostatní malá panství až k Žitavě. Tady zprávy o Janovi z Chlumu, řečenému Kepkovi, končí.

Zámek ve Svojkově

Posledními vlastníky starého hradu ve Svojkově byli Rodewitzové. Jindřich nebyl špatným hospodářem, ale jeho syn Bedřich majetek zadlužil a v roce 1590 po požáru nechal dřevěnou část hradu strhnout a panství prodal.

Majetek koupil urozený pán Jan z Vartenberka pro sestru Barboru, provdanou za Lobkovice. Ta se znovu v roce 1595 provdala za Václava Berku st. z Dubé. Výměnou majetku získala svojkovské panství Alena Berková z Dubé spolu s manželem Zdeňkem Lvem Libštejnským z Kolovrat. Ti zde zřejmě nechali po roce 1632 postavit malé panské obydlí, o němž mnoho nevíme.

V době stavovského povstání v letech 1618 - 1620 stáli Libštejnští na habsburské straně a Svojkov tedy po Bílé hoře zkonfiskován nebyl. Libštejnští naopak svůj majetek rozšířili o výnosnější sousední Sloup. Třicetiletá válka obojímu majetku značně uškodila.

Zdeněk Lev se dožil se svou druhou ženou Kateřinou z Vrtby roku 1640 a v roce 1647 pro velké zadlužení došlo k prodeji obou původních panství různým zájemcům. Svojkov připadl Adamu Františkovi z Knoblochů. Panské obydlí nebylo zřejmě důstojným sídlem, a tak nový majitel nechal v letech 1650 - 1664 vystavět malý zámek podle vkusu poloviny 17. století. Byl typickou barokní stavbou o dvou podlažích se zkráceným druhým poschodím. Stál v průčelí parku, do něhož byla architektonicky včleněna i bývalá zřícenina hrádku. 

V roce 1750 svojkovské panství odkoupil hrabě Josef Jan Maxmilián Kinský a definitivně jej připojil ke Sloupu (10.10. 1750 za 37.600 zlatých). Od roku 1754 se zámeček stal dlouhodobým sídlem barona Cervelliho, jemuž hrabě svěřil ve Svojkově rozsáhlé pravomoci podnikatelské (výroba skleněných perel a zrcadel, výroba voskovaného plátna a tapet s vývozem do celé Evropy, malý pivovárek, mlýn na mletí sladu).

Po smrti hraběte Josefa Jana Maxmiliána Kinského v roce 1780 se stali vlastníky celého panství Kinští z linie chlumecké, kteří ve Svojkově nepobývali.

Poslední hrabě Kinský August František zemřel v roce 1940 v 86 letech bez mužského potomka. Dcera Marie byla provdána za Viléma Emanuela Preysinga a byli majiteli panství do května roku 1945 se sídlem ve Sloupu. V době okupace byl zámeček ve Svojkově osídlen německou organizací "Hitler Jugend". Po skončení války v roce 1945 zámek získal Svaz válečných poškozenců. Celý majetek byl zestátněn.