149. etapa - Jestřábí vrch

27.01.2022

1. Kopec 362 m (čas 11:48)
2. Bořejovský vrch 429 m (čas 12:14)
3. U Týna 367 m (čas 12:36)
4. Jestřábí vrch 385 m + 100 m prémie (čas 13:02)

Bořejov leží v katastrálním území Ždírec v Podbezdězí severně od hradu Houska na území CHKO Kokořínsko. Trvale zde žije 17 obyvatel.

Bořejov je staré slovanské sídliště. Severozápadně na Bořejovském kopci bývala prý pohanská obětiště. Ve 14. století tu bylo i zemanské sídlo, léno Berků na Housce. V letech 1358-63 se vyskytuje třikrát jako patron kostela vladyka Zdenko Tlumač. Nevíme, kde stával jeho dvorec, ale dá se předpokládat, že v nejvyšší části obce proti kostelu. Na místě starého dřevěného kostela byl v letech 1700-1703 postaven tehdejším majitelem panství Janem Vilémem z Kounic nový filiální kostel sv. Jakuba.

V letech 1725-1727 byla vybudována nová fara (čp. 4). Od ostatních lidových staveb se odlišuje svou dispozicí a valbovou střechou, na chalupách nepoužívanou. Silné podstávkové sloupky, pásky a ližiny jsou ještě hladké a pouze funkční bez ozdobného vyřezávání tolik charakteristického pro zdejší pozdější lidovou architekturu. V roce 1825 byla ke kostelu přistavěna věž se zvony. Zástavba obce je smíšená, ale převládá roubená výstavba z 1. poloviny 19. století. 

Nejvýznamnější památkou v obci je barokní kostel sv. Jakuba. Stavba je jednolodní, obdélná, se západní věží (přistavěnou r. 1825) a trojboce uzavřeným presbytářem. Zařízení kostela bylo (až na torza oltářů) rozkradeno či zdevastováno po roce 1990. Hlavní oltář byl zasvěcen sv. Jakubovi, postranní oltáře sv. Františkovi z Assisi a sv. Rodině. Věžní hodiny byly pořízeny roku 1868. Na věži kostela visely dále 3 zvony z 18. století, které vzaly za své rekvizicemi v 1. a 2. světové válce. Místo nich zde dodnes visí malý železný zvonek.

Na počátku 21. století začalo o kostel pečovat občanské sdružení Drobné památky severních Čech. Kromě bohoslužeb se v kostele konají koncerty, koncem července Svatojakubská pouť a v listopadu pak Posvícení a dušičková pouť.

Okna

Obec leží v širokém rovinném úvalu Okenského potoka, který napájí z jižní strany soustavu rybníků v Doksech (Poselský, Čepelský a Máchovo jezero). Severozápadně od obce se zdvíhá trachytový Tachovský vrch (498 m n.m.). Celková výměra činí asi 518 ha.

Obec přišla ke svému názvu prý proto, že je skutečným oknem na hrad Bezděz, neboť jeho majestátní silueta odsud vypadá opravdu impozantně a netradičně. Jméno Okna mluví přesvědčivě o slovanském původu, rovněž i původní založení vsi, které je podkovovité ve tvaru slovanské okrouhlice. Také ve starých spisech se mluví o vesnici "Oken".

První zmínka o obci je z poloviny 14. století. Již v nejstarší době patřila obec Okna ke královskému korunnímu panství Bezděz. Jako zemědělská obec byla Okna hospodářským zázemím dvou blízkých center řemeslné výroby - Doks a Bělé. Čeští králové (anebo purkrabí Bezdězu jako jejich zástupci) měli patronátní práva u farního kostela v Oknech. 

V roce 1553 přešla obec do majetku Anny, dcery Buriana z Janovic, která obdržela město Bělá a několik vesnic. Od té doby zůstala Okna spojená s panstvím Bělá. Anna se provdala za Jana Berku z Dubé a na Kuřivodech, a tak se obec Okna stala součástí Berkovských držav. Po smrti Jana Berky z Dubé v roce 1582 se panství ujímá Aleš Berka. A právě jeho jméno a znak, jakož i jeho choti Alžběty, se nacházejí na velkém zvonu v okenském kostele.

V roce 1930 měla obec 420 obyvatel, převážně Němců. V roce 1946 v obci žilo asi 300 Čechů a 110 Němců, kteří postupně sami emigrovali. V roce 1960 došlo ke sloučení obcí Okna a Obora do jednoho celku, od 1. ledna 1981 byly obce přivtěleny pod město Doksy. Od roku 1991 je obec zase samostatná, ale Obora zůstala součástí obce Doksy.

Nejvýznamnější památkou v obci je kostel Nanebevzetí Panny Marie ze 14. století. Původně gotická stavba byla barokně přestavěna koncem 17. století. V letech 2003-07 proběhla rekonstrukce za finanční pomoci německých rodáků.

V okenském kostele nade dveřmi visel obraz, na kterém bylo latinkou napsáno: Toto Epithaphium na památku dobré paměti Martina, jinak Martinka z Tachova a Katerziny manželky jeho i vaší rodiny, kterýžto zesnuvše v P.K. tuto odpočívají očekávajíce slavného zmrtvýchvstání na důkaz lásky synovské dal udělat Jiřík z Tachova.

Vzpomínej na osud můj, neboť takový bude i tvůj. Mně včera, tobě dnes. Na hrobě mrtvého učiň vzpomínkou k jeho potěše při oddělení jeho duše. Eccl 38 Anno 1592.

Následkem vlhka byl tento obraz tak ztrouchnivělý, že byl přenesen do fary. Při požáru byl ale zničen. Fara byla údajně původně tam, kde je dnes škola (není prokázáno).

Na kostelní věži visí velký zvon z r. 1594. Je na něm nápis: "Slit jest tento zvon ke cti a chvále Panu Bohu všemohoucímu a Matce boží a nákladem naší obce Oken od Václava zvonaře v místě Mladé Boleslavi léta 1594. Soli Deo Gloria." Na opačné straně zvonu jsou dva znaky s nápisem: Aleš Berka z Dubé a Lyppeho na Kuřivodech a Bělé. Eliška Berková z Waldštejna. Na zvonu je několik medailí, na jedné stojí: "Jacob z Granowa w letech LXXXIII leta 1545." Druhá medaile s císařským orlem "Ferdinandus D.G. Imperátor".

Týn

Dnes malá vesnička Týn, ležící mezi obcemi Luka a Ždírec, se připomíná jako Týnec již roku 1376, kdy jakýsi Budenec z Týnce svědčil ve sporu o pastviny v údolí mezi Divišem z Kruhu a obcí Žďárem. V roce 1414 je zmiňován za Jindřicha Berky z Dubé již ves a dvůr Týn. V roce 1448 tu bylo sídlo Jiříka z Tajné a následně roku 1472 se odtud uvádějí Týnové z Týna se zlatým váčkem v erbu. Zřejmě jim však patřila jen část vsi s dvorem a tu od Petra Týna z Týna 1532 odkoupil Václav Hrzáň z Harasova a pak mu patřila celá ves. O Týnech z Týna se dále dovídáme na našem okrese například z historie obce Karasy u Zahrádek a zejména ze Žandova a nedaleké Velké Bukoviny.

I když celá ves patřila pod panství Houska, byl zde samostatný dvorec, protože už od roku 1552 se tu uvádí Jíra Travka zvaný Erazimův a následně jeho vdova Dorota. Jejich syn Jan měl roku 1598 určité spory s majitelem Housky Volfem Kryštofem ze Šénu. Po roce 1603 se zde uvádí Šimon Travka a roku 1630 jeho syn, též Šimon Travka.

V roce 1622 získal Týn Albrecht z Valdštejna jako součást panství Houska. Po smrti Albrechta z Valdštejna císař Ferdinanad III. roku 1635 Týn a další vsi věnoval Emauzskému klášteru v Praze. Ale pro klášter to byl statek odlehlý, proto ho roku 1679 prodal hraběti z Hisenštejna a ten ho připojil k panství Doksy. Toto panství se dostalo následujícího roku opět do majetku Valdštejnů.

V roce 1850 se zde neutvořila samostatná obec, ale Týn jako osada byl připojen pod Luka. Většina obyvatel se během staletí živila zemědělstvím, zvláště se tu uvádí, že se ve dvoře pěstovalo ovoce a také chmel. Ke zlepšení stavu obce přispěl v roce 1925 vybudovaný vodovod. Pod Týnem vznikla i malá cihelna, která měla jen ruční výrobu bez strojového zařízení, ale přestala vyrábět hned po konci války v roce 1945. Objekt cihelny včetně komína byl zbořen kolem roku 1950 JZD Luka na materiál pro stavbu hospodářských objektů. Po cihelně zbyl jen malý rybníček vlevo od přístupové cesty.

Soukromí zemědělci tu měli navrch i po 2. světové válce, i když v roce 1949 vzniklo JZD, zdejší hospodáři byli stále soukromí do poloviny 50. let, kdy někteří z nich již v JZD pracovali například jako kočí. Zvláštním případem byl Jaroslav Mendlík, který dle zjištění nechtěl v JZD pracovat a živil se raději chovem kanárů, andulek a jiného ptactva. Ještě po roce 1962 byl ale veden s dalšími obyvateli Týna jako záhumenkář. V roce 1968 byla Luka sloučena se Žďárem a v osadě se mné objekty stávaly místem soukromé rekreace. V roce 1981 byly Luka a Týn opět připojeny k Doksům, avšak v roce 1990 se Luka včetně Týna osamostatnily. V roce 1900 žilo na Týně 47 obyvatel, roku 1970 jen 11 a roku 1990 už jen 8.