150. etapa - Vidim

01.02.2022

1. Špičák 378 m + 100 m prémie (čas 11:03)
2. Kbely 364 m + 100 m prémie (čas 11:28)
3. Spálený vrch 375 m + 100 m prémie (čas 11:51)
4. Bručka 312 m + 100 m prémie (čas 12:24)
5. Vidim 348 m (čas 12:50)
6. Na Košíku 292 m (čas 13:07)
7. Královka 298 m (čas 13:43)

Osinalice

Osinalice jsou vesnicí vrcholně středověkého původu. První zmínka o nich pochází z roku 1396, kdy náležely k hradu Houska. Později přešly pod panství Doksy, které po bitvě na Bílé hoře získal Albrech z Valdštejna - vrchní velitel císařských armád v době třicetileté války.

V průběhu třicetileté války (1618-1648) došlo k výraznému úbytku místních obyvatel (země Koruny české v tomto období přišly o 30% obyvatelstva) a opuštěná stavení osídlili němečtí osadníci. Největší prosperitu Osinalice zaznamenaly ke konci 18. a na počátku 19. století díky chmelařství. I zde se pěstovala odrůda Dubský zelenáč.

Ale stejně jako v Nových Osinalicích i Osinalice postihl odsun Němců po druhé světové válce. I zde se však většina hodnotných staveb zachovala díky rekreačnímu využití.

Osinalice jsou vesnicí s nepravidelným ulicovým půdorysem. Osu vesnice tvoří jediná komunikace, kolem které jsou natěsno řazené usedlosti. Tvar vesnice je dán okolním značně členitým terénem. Vesnice se nachází v údolí a kolem ní se tyčí několik vršků - k největším patří vulkanický vrch Supí hora s nadmořskou výškou 434 m n.m. Uprostřed vsi se nachází barokní kaple postavená v roce 1766. Na vzhledu vesnice mají hlavní podíl převážně patrové zděné stavby s klasicistními jádry z druhé poloviny 19. století.

Nedaleko od Osinalic se nachází Přírodní památka Osinalické bučiny. Je tvořena vzrostlým lesem vápnomilných bučin, které v podrostu ukrývají řadu vzácných vstavačovitých rostlin. Tato přírodní památka byla vyhlášena v roce 2000 na rozloze 7,51 ha.

Chudolazy

První zmínky o Chudolazích pochází z roku 1357 (v letech 1357-76 jsou zmiňovány jako majetek university pražské). Název pochází od slova "Chudé lazy" (chudé pozemky - louky, pole aj.) nebo z podstatného jména "chudolaz" (což znamenalo nuzný člověk). Ve vsi převažuje původní zástavba. Architektonické spořádání vsi je značně nepravidelné, což je způsobeno okolním terénem. Ves leží v údolí říčky Liběchovky. Liběchovka je jedním z hlavních toků v CHKO Kokořínsko, má délku 25 km a v minulosti na ní bylo umístěno 17 mlýnů. Jeden se nacházel i v Chudolazích - ve 30. letech 20. století byl nejvýkonnějším mlýnem na Liběchovce (pyšnil se výkonem 18 koňských sil).

Na jižním konci vsi u silnice stojí socha sv. Jana Nepomuckého. Je uctívaný jako jeden ze spolupatronů zemí Koruny české. Bývá zobrazován v kněžském rouchu, s pěti hvězdami kolem hlavy (symbol pěti ran Ježíšových), s křížem v ruce a často s prstem přes ústa (na znamení nevyzrazení zpovědního tajemství). V minulosti se k němu lidé obraceli hlavně při přírodních katastrofách a povodních. I proto bývá jeho vyobrazení umístěno na mostech - aby ochránil ves od povodně. Mylně bývá označován za sv. Kryštofa - patrona řidičů a cestovatelů, který bývá zobrazován jako muž obrovité postavy opírající se o mohutnou hůl a nesoucí na rameni malé dítě.

Nedaleko od Chudolaz (u silnice - směrem na Brocno) se nachází místo seskoku výsadku partizánské skupiny Národní mstitel (26.3. 1945).