Baseball je hra!

Rukojeť začínajícího fanouška baseballu a MLB.

Obecná pravidla baseballu

Úryvek z knihy Calico Joe (Předmluva, "Taková jednoduchá hra")

© 2012 autor knihy - John Grisham
© 2012 vydavatel - Belfry Holdings, Inc.
© 2013 autor překladu - Jan Flemr
© 2013 vydavatel českého vydání knihy - Knižní klub 

Poznámka pro držitele autorských práv.
Jsem majitelem a provozovatelem těchto nekomerčních stránek a jsem si plně vědom všech zákazů spojených s použitím textu nebo části textu publikovaných knih. Mou motivací pro využití předmluvy není snaha o zbohatnutí na práci jiných a už vůbec ne projevení neúcty k objemu práce, který na knize vykonal autor, autor překladu či vydavatelé.

Tato kniha je úžasná a John Grisham je můj oblíbený romanopisec. Krásný je také překlad od pana Flemra a velice děkuji Knižnímu klubu, že tento titul zahrnul do portfolia vydavatelské činnosti.
Baseball je má milovaná hra, nicméně vysvětlit nezasvěcenému fanouškovi pravidla je nelehké. Před několika lety se mi tento český překlad dostal do rukou a byl jsem velice příjemně překvapen, že je obsahově odlišný od původního textu. Odlišností je právě přidaná předmluva Grishama pro evropské čtenáře, ve které neobyčejně půvabně vysvětluje základní pravidla baseballu.
Pokud bych se já osobně pokusil pravidla baseballu návštěvníkům těchto stránek vysvětlit, vědomě riskuji, že je od sledování sportu mohu spíše odradit. 

Využití (a doufám, že k tomu nebude přihlíženo jako k zneužití) předmluvy je zajisté nejlepší způsob, jak návštěvníka nejen seznámit v hrubých rysech s pravidly hry, ale také ho zaujmout a pro hru získat. Čtenář také jistě začasté projeví svůj zájem o přečtení celé knihy, nejen předmluvy a knihu si pořídí. Oblíbí si nejen autora, ale také Knižní klub, v jehož edičním plánu Grishamovy skvosty jsou. Svého druhu je to tedy reklama: autorovi, překladateli a vydavatelům knihy.

Tyto stránky nejsou komerční a kromě potěchy mi nepřináší žádný benefit. Nejsou zde žádné reklamy a ani v budoucnu je tu nenajdete. Z hmotného hlediska mi vynáší výhradně úbytek. V žádném případě nemíním být součástí případného sporu, vyplývajícího z porušení autorských práv, takže pokud se autor románu, autor překladu či zástupce vydavatele ozve, bezodkladně a bez nejmenších výhrad text z těchto stránek odstraním.

Předmluva ke knize Calico Joe,
autor John Grisham, překlad Jan Flemr

Taková jednoduchá hra

Během jednoho dlouhého oběda s vydavateli v Londýně mi došlo, že se Calico Joe sice mým britským přátelům líbí a většinu z něj chápou, ovšem nevyznají se v baseballu a odborná terminologie je pro ně zapeklitým oříškem. Zdvořile mě požádali, abych jim vysvětlil, co to je například ulejvka, chycení mezi metami, udradená meta, točka, obouruký pálkař nebo homerun při plných metách, což jsou náležitosti baseballu, které chápe většina desetiletých kluků v Americe. Splácal jsem dohromady patřičná vysvětlení, vyděšený z toho, že by někoho mohl zajímat balk, bullpen, případně - to by bylo nejhorší - pravidlo o vnitřním chyceném.

Nakonec někoho napadlo, že by pomohla předmluva k téhle knize, takový stručný přehled pravidel hry doplněný o vysvětlení baseballového názvosloví. Oběd pokračoval a kdosi nadhodil, že by bylo nejlepší, abych takové pojednání napsal já sám. Věděl jsem své a rovnou jsem to odmítl.

Pravidla baseballu, která mají v knižní podobě patnáct centimetrů na tloušťku, představují opravdové minové pole nabité zmatkem, záhadnými pojmy a výrazy. Kdysi jsem četl obšírný právní rozbor, který ad nauseam posuzoval spravedlivost či nespravedlivost výše zmíněného pravidla o vnitřním chyceném. Každý fanda baseballu je odborníkem na pravidla a několik opravdu ošklivých hádek, k nimž jsem se přimotal, způsobily vášnivé neshody nad mlhavými a nejasnými pravidly. Proč bych se měl dobrovolně vydávat do takové pasti?

Jenže Britové umějí být velmi tvrdohlaví a má mužnost se brzy ocitla v sázce. jak by mohl autor, který toho tolik napsal a tvrdí, že tu hru zná skvěle, vycouvat z pouhého pětistránkového souhrnu nejzákladnějších pravidel? Nebo desetistránkového? Jenže já jsem se nedal, protože mi bylo jasné, jaké strázně a úskalí mi takový úkol přinese. U moučníku kdosi podotkl - a všichni kolem stolu rychle souhlasili - že takové cvičení by značně zvýšilo prodeje nejen v Británii, ale také na všech zahraničních trzích. V tu chvíli jsem to vzdal. Jsem jenom člověk.

Takže vám tady předkládám výsledek svého snažení o povšechný přehled o mé oblíbené hře. Mnoho lidí se o to pokusilo a spisovatelé mnohem nadanější než já se velmi spálili, když se pokoušeli pregnantně a srozumitelně předat své rozsáhlé znalosti baseballu. Pokud by totéž postihlo mě, bude to s jasným vědomím, že nejsem ani první, ani poslední. Nuže:

Předpokládejme, že jste baseballista, jeden z devíti členů základní sestavy mužstva složeného z dvaceti pěti hráčů. Máte na sobě dres a jste připraven ke hře. Váš tým je veden jako hostující, oproti domácímu týmu, a vy jste první pálkař, tedy útočící hráč. Vyjdete ze zahloubeného prostoru lavičky (tedy z oblasti, kde se váš tým zdržuje v průběhu zápasu) a odeberete se k domácí metě, nebo prostě domů, jak se říká. Uvítá vás tu nepravidelná pětistranná bílá deska z tvrdé gumy, jejíž základ tvoří čtverec o straně 305 mm. Domácí meta je zabudovaná do země, aby byla na stejné úrovni se zbytkem hřiště. Pro účely tohoto výkladu se rozhodneme stoupnout si na domácí metu a požádat o oddechový čas. Baseball se nehraje na čas, ale hráči a trenéři mohou požádat o oddechový čas a přerušit tak hru. V opravdovém zápase byste to neudělal, ale mějte se mnou trpělivost.

Když tak stojíte na domácí metě a držíte pálku (precizně vyřezaný nástroj z jasanu, javoru nebo ořechovce o maximální délce 106,7 cm a šířce 7 cm), díváte se do pole. V úhlu  45° a 27,5 m vpravo od vás leží první meta, bílý plátěný čtvercový polštář o straně 38 cm a tloušťce 76-127 mm. V úhlu 45° a 27,5 m vlevo od vás leží třetí meta. Druhá meta je přímo před vámi, 38,8 m daleko. Tyto čtyři mety - domácí, první, druhá a třetí - tvoří dokonalý čtverec neboli "diamant" a ohraničují vnitřní pole. Za vnitřním polem se nachází vnější pole, zatravněná plocha, která končí zdí. Oblasti za druhou metou se říká střední pole. Prostor za první metou se jmenuje pravé pole a za třetí metou najdete levé pole. Přestože jsou rozměry vnitřního pole přesně dané a neměnné, vzdálenost od domácí mety ke zdi za vnějším polem se mezi jednotlivými hřišti liší, ale obecně vzato dosahuje 99-122 m.

Pomezní čára, zpravidla vyznačená vápnem, vede od domácí mety rovně po hraně první mety a pak dál až ke zdi za vnějším polem v pravé části pole, kde ji ukončuje vysoký žlutý stožár. Tato čára a stožár tvoří hranici mezi polem a zámezím. Stejná čára pak vede od domácí mety kolem třetí mety a dále ke zdi v levém poli.

Pokud míček po odpalu dopadne na čáru nebo zasáhne stožár, jde o regulérní odpal. Na nic se mě neptejte.

Jak si tak prohlížíte  hřiště a připravujete se u domácí mety na první start na pálce, nemůžete si nevšimnout hráčů bránícího týmu. Vidíte prvního metaře, druhého metaře, třetího metaře, pravého polaře, středního polaře a levého polaře. Jediná zvláštnost je spojka, což je většinou nejšikovnější vnitřní polař, který stojí mezi druhou a třetí metou. Pak vidíte ještě nadhazovače, ale k tomu se dostaneme až za chvíli.

Devátý člen bránícího týmu, tedy chytač neboli catcher, je přímo za vámi. Je to vždycky trochu drsňák, který má na sobě odolnou masku a všechno možné ochranné vybavení. Za chytačem stojí rozhodčí na domácí metě, tedy hlavní rozhodčí, který má rovněž masku, suspenzor, plastron a možná i další chrániče. Ve vnitřním poli působí další tři rozhodčí, po jednom na první, druhé a třetí metě, ale ti mají na sobě elegantní oblečky bez chráničů.

Přesně uprostřed mezi domácí a druhou metou, a tedy přímo před vámi je hromádka antuky, pečlivě upravená, která se tyčí do výšky 27 cm nad hřištěm. Jedná se o nadhazovací kopec, na jehož vršku leží proužek tvrdé bělené gumy široký 15 cm a dlouhý 60 cm, takzvaná nadhazovací meta. Tenhle kopec je výsostným územím nejdůležitějšího bránícího hráče a vlastně nejdůležitějšího hráče na celém hřišti - nadhazovače. Jeho úkolem je házet míčky nad domácí metu tak, aby je chytač chytil a vy jako pálkař je přitom nezasáhl.

Nadejde okamžik, kdy rozhodčí na domácí metě zakřičí "play ball" a vy musíte zaujmout postavení v území pálkaře, což je obdélník o rozměrech 120x80 cm vyznačený vápnem. Na každé straně domácí mety je jedno takové území - jedno je pro ty, kdo pálí zprava, druhé pro leváky. Někteří hráči mají ten dar, že dokážou pálit na obě strany, podle toho, jak zrovna chtějí.

Většina pálkařů jsou praváci, takže předpokládejme, že k nim patříte i vy. Zaujmete tedy postavení v území pálkaře. Za vámi si chytač dřepne a připraví se na nadhoz, který k němu přiletí od nadhazovače. Za chytačem se na nadhoz připraví také rozhodčí na domácí metě. Váš úkol coby pálkaře je postoupit z domácí mety na první, pak na druhou, třetí a zpátky na domácí metu. Když se vám to povede, váš tým získává bod. Skóre zápasu se počítá na body.

Vaším obávaným protivníkem v tomto krátkém souboji je nadhazovač a jeho úkol je přesně opačný než váš. Vůbec nemá v úmyslu pustit vás na první metu a taky nad vámi většinou vyhraje. Stojí jednou nohou na nadhazovací metě, potom zaujme postavení a předvede rychlý rituál, který obnáší několik přehnaných pohybů: pokrčí nohu v koleni a zvedne ji, prudce vykopne a zapaží, což slouží k dosažení dvou cílů: jednak se dostane do švihu, aby co nejrychleji hodil míček směrem k domácí metě, jednak vás zmate, abyste nepoznali, pod jakým úhlem vypustí míček z ruky. Žádné dva rituály nejsou stejné a nadhazovači ovládají množství trhaných a škubavých pohybů, kterými pálkaře vyvádějí z míry.

Nadhazovač míří na strike zónu, což je nejasně definované území, které se neustále mění. Podle oficiálních pravidel je strike zóna "oblast nad domácí metou, jejíž horní hranice je vymezena vodorovnou čarou přesně mezi vrškem ramen a pasem kalhot dresu, zatímco dolní hranici tvoří čára protínající ohyb v koleni. Strike zóna se určuje podle postavení pálkaře ve chvíli, kdy se chystá odpálit nadhozený míč."

Nejjednodušší na tom všem je..."oblast nad domácí metou..." zejména proto, že je jasně daná. To o pálkařových ramenou, kalhotách, kolenou a postavení je téměř nemožné nějak přesně určit. Žádní dva hráči nejsou stejní, takže technicky vzato se strike zóna mění s každým pálkařem.

Strike zóna je v baseballu vůbec nejspornějším prvkem. Každý rozhodčí si ji vykládá trochu jinak a v průběhu dvouhodinového zápasu se třemi stovkami nadhozů se strike zóna v očích rozhodčího může trochu změnit, což zpravidla naštve jak nadhazovače, tak pálkaře.

Nadhoz, který proletí strike zónou a skončí v chytačově rukavici, označí rozhodčí na domácí metě jako strike. Tři takové nadhozy vás vyautují, tedy pošlou ze hry. Nadhoz, který skončí v chytačově rukavici poté, co minul strike zónu, je ball. Čtyři bally vám zajistí metu zdarma, což znamená, že můžete odklusat na první metu, aniž byste odpálili. Pokud se coby pálkař oženete pálkou po nadhozu a minete, jedná se také o strike, ať letěl míček strike zónou či nikoli.

Často máchnete pálkou po míčku a trefíte ho, ale nepřesně, načež míček odskočí nebo odletí mimo výseč. Tomu se říká chybný dopal neboli foulball. Když jste na pálce a odpálíte dva foulbally, počítají se vám pokaždé jako strike. Poté můžete odpálit mimo výseč nadhozů, kolik jen chcete, a nic vám za to nehrozí. Dobří pálkaři jdou jenom po dobrých nadhozech - po těch, které míří do strike zóny, přičemž nadhozy mimo nechávají být. Opravdu dobří pálkaři schválně pálí mimo výseč nadhozy, které se jim nelíbí, a čekají, až jim  od nadhazovače přiletí příznivější míček.

Teď si projedeme sérii nadhozů, jako byste opravdu byl na pálce. První nadhoz je fastball, což je nejběžnější druh nadhozu, který zpravidla letí rovně a velkou rychlostí. Řekněme, že proletí pár centimetrů "venkem", napravo od domácí mety,  Rozhodčí vykřikne "ball one". Vaše skóre je teď jeden ball a žádný strike. To vás potěší, protože (alespoň dočasně) vedete nad nadhazovačem, což je mírná výhoda, i když nejspíš nepotrvá dlouho. Chytač hodí míček zpátky nadhazovači, který se rychle připraví na další nadhoz. Vykopne nohu, zapaží a vypustí druhý nadhoz, ktentokrát točku, pomalý zakroucený nadhoz, který má zmást pálkaře. Míček letí ve výši vašeho hrudníku mimo strike zónu. "Ball two," prohlásí rozhodčí. 

Nadhazovač má ve svém arsenálu spoustu zbraní, z ničchž fastball a točka jsou nejběžnější. Vedle nich může použít slider, changeup, knuckleball, srewball, cutter a desítku dalších nadhozů, přičemž ne všichni nadhazovači umějí házet všechny typy nadhozů. Většina nadhazovačů ale zvládá tři nebo čtyři, které dokážou hodit s ohromující přesností a rychlostí, a dějiny baseballu překypují pokusy vymyslet další a další způsoby, jak uchopit, stočit a vypustit míček ve snaze naštvat a ponížit pálkaře.

Já sám jsem byl mizerný pálkař, takže jsem proti nadhazovačům silně zaujatý. Vždycky se mi zdálo, že mě zastrašují, že mají násilnické nebo dokonce sadistické sklony. Když mi bylo devatenáct a viděl jsem fastball, jak sviští směrem k mé hlavě rychlostí nějakých 150 km/h, rychle jsem se s baseballem rozloučil, aniž bych toho nějak výrazně litoval.

Nebyl jsem ale nadhazovač, takže mi nepřísluší probírat do detailů různé typy nadhozů. Řekněme jen, že míč zřídkakdy putuje po přímé dráze z nadhazovačovy ruky do chytačovy rukavice. Mnohem spíš se bude všelijak vlnit a poskakovat a klesat tak, že by se obyčejný divák vyděsil k smrti, kdyby stál u domácí mety.

Skóre nadhozů je 2:0 (tedy dva bally a žádný strike) a vy jako pálkař máte při svém pokusu zatím navrch. Nadhazovač je teď pod tlakem, aby poslal nadhoz do strike zóny, kde se ho chystáte odpálit tak daleko, jak jen to půjde. Nadhodí tedy do zóny a vy máchnete: je to fastball mířící doprostřed strike zóny a vy do něj praštíte. Jenže ve svém nadšení se vám nepodaří trefit jej přesně, takže míček odsviští mimo výseč do hlediště, odkud zápas sledují fanoušci. Strike on. Skóre nadhozů je 2:1.

Protože jste první pálkař svého týmu, nejspíš vám příroda nadělila hodně rychlé nohy. Váš úkol je "dostat se na metu", neboli doběhnout na první metu, aniž by vás vyautovali. Můžete zvažovat ulejvku, tedy zkrácený švih, jehož cílem je sklepnout míček tak, aby odletěl jen pár metrů od domácí mety, kde ho zaskočený bránící tým těžko doběhne. Rychlý běžec, který dokáže "ulít míček", představuje mocnou útočnou zbraň. Existují různé druhy ulejvek, z nichž jedna je "nabíhaná ulejvka", nepříliš běžný způsob útoku, kdy pálkař - zásadně levák, protože to má na první metu blíž - vyběhne a přitom nastavuje pálku ve snaze sklepnout míč, zatímco už sprintuje po čáře na první metu.

Jenže vy myšlenky na ulejvku zaplašíte a rozhodnete se pro odpal, tedy prostě máchnout pálkou. Řekněme, že čtvrtý nadhoz, který dostanete, je slider. Tady musím přiznat, že moc netuším, co takový slider přesně obnáší, ale vím, že je těžké ho odpálit, pokud se nadhazovači povede. Tenhle slider je dokonalý, nadhazovač vás prostě oblafnul, vy se ani nehnete a rozhodčí zařve: "Strike two." Skóre nadhozů je 2:2 a vám zbývá jediný strike k autu, který by vás po tom všem snažení u domácí mety odeslal na lavičku s prázdnýma rukama. Strike-out je nejpotupnější způsob, jak opustit území pálkaře, ale jsou i další.

Baseball je sportem nezdarů. Auty jsou daleko častější než úspěch. Pokud se vám ve 30% všech startů na pálce podaří odpálit, neboli dostanete se na první metu dřív než míček, budete považován za hvězdu a v podstatě zbožňován, kdosi vám každou sezónu vyplatí milióny a manažeři vás nakonec hlasováním dostanou do Síně slávy, což je místo věčného odpočinku všech mimořádných hráčů. 

Baseball se hraje na směny neboli inningy, které trvají, dokud mužstvo v poli nevyautuje tři hráče. Zápas se skládá z devíti směn. Hostující tým začíná směnu na pálce, kde setrvá, dokud nemá tři vyautované hráče. Potom jej pro zbytek směny vystřídá domácí tým, který rovněž končí po třech autech. Na konci deváté směny vítězí tým, který nasbíral víc bodů. Pokud je po deváté směně nerozhodný stav, zápas se prodlužuje o další směny, přičemž každé mužstvo opět setrvá na pálce do třetího autu. Nakonec jedno mužstvo dosáhne více bodů než soupeř a zápas je u konce. Nejdelší utkání historie trvalo 26 směn a více než osm hodin.

Vaše skóre je tedy 2:2, nadhazovač vypustí další nadhoz a vy máte zlomek sekundy, abyste se rozhodl, jestli se vám líbí. Nadhoz vypadá dobře, máchnete pálkou, zasáhnete míček a odpálíte do země směrem ke spojce, tedy mezi druhou a třetí metu. Odpal do země se odrazí od hřiště ve vnitřním poli, na rozdíl od vysokého odpalu, který letí vzduchem. Pak existuje ještě nízký odpal vzduchem neboli line drive, rychlý míč, který se nedotkne země, ale nevyletí moc vysoko.

Jakmile odpálíte míček, máte za úkol upustit pálku a sprintovat na první metu. Polař na spojce sebere míč do rukavice, udělá rychlý krok, aby si srovnal nohy, a hodí míč na první metu, na kterou už spěchá první metař, aby jej chytil. Vy se zatím řítíte po čáře a snažíte se šlápnout na první metu dřív, než sem dorazí míček. První metař si na první metu stoupne a chystá se chytit příhoz od spojky, a pokud se mu to povede dřív, než na metu šlápnete vy, pak vás vyautoval. Aut číslo jedna pro váš tým, hned na začátku první směny. Pokud ale dorazíte na první metu dřív než příhoz, získal jste hit, tedy dobrý odpal, který vám vynesl pobyt na první metě. Ve snaze doběhnout před příhozem můžete první metu proběhnout naplno a zpomalit až za ní. Naopak když budete pokračovat dál po metách, druhou a třetí takhle proběhnout nesmíte.

Získávání hitů je nejdůležitějším úkolem pálkaře. Existuje několik druhů: jednometový odpal, který vás dostane na první metu, dvoumetrový vám pomůže na druhou, třímetrový na třetí. A homerun je skvostně odpálený míček, který vyletí vysoko a daleko do vzduchu, přeletí zeď ohraničující vnější pole a diváky uvede do vytržení. Málokdy se vám povede homerun po odpalu do vnějšího pole, který nepřelétl zeď, ale poskakuje po vnějším poli, zatímco rychlý běžec obkrouží všechny mety a doběhem na domácí metu získá bod. Pak známe ještě takzvaný grandslam, ale o tom později.

Protože jste skvělý sportovec nadaný vysokou rychlostí, doběhnete na první metu ještě před příhozem. Rozhodčí na metě zakřičí "safe!" a vaše útočné počínání má za sebou první úspěch. Míč nedoletěl až do vnějšího pole, takže máte na kontě odpal do vnitřního pole. Stejně ohodnocena by byla i úspěšná ulejvka.

Dosáhl jste tedy první mety a okamžitě se začnete zabývat posunem na druhou metu. Existuje několik způsobů, jak toho dosáhnout, některé bezpečnější, jiné s větší mírou rizika. Nadhazovač na kopci svírá míček v ruce a přes rameno se ohlíží směrem k vám. První metař stojí na první metě, protože vy jste se stal běžcem a máte právo si "vyběhnout", tedy poodejít pár kroků od mety, abyste se přiblížil druhé metě. Jenže si musíte dávat pozor, protože nadhazovač by mohl mrsknout míč na první metu, kde by ho metař chytil do rukavice a plácl vás s ní přes nohu nebo paži nebo záda, zatímco vy byste se zoufale snažil vrátit do bezpečí na metu. Prostě by se vás pokusili chytit mezi metami, a pokud by se jim to podařilo, byl byste lapen a vyautován způsobem, který se neodpouští. Pak byste se musel s ostudou vrátit na lavičku.

Jenže na to jste moc chytrý, takže k žádnému pokusu o chycení nedojde. Nadhazovač provede zkrácený rituál, který používá, když je běžec na metě, a pošle nadhoz nad domácí metu, kde stojí váš spoluhráč, druhý pálkař v pořadí na pálce. "Strike one," prohlásí rozhodčí. Chytač se na vás podívá a hodí míček zpátky nadhazovači, který stojí na kopci s jednou nohou na nadhazovací metě a zírá na chytače, který se rozhoduje, jaký z výše zmíněných nadhozů by od něho rád dostal. Prsty pravé ruky pak ukáže nadhazovači signál. Ten jej odsouhlasí, přikývne a zahájí rituál.

Rituál bedlivě sledují všichni rozhodčí. Jeho pohyby jsou přesně dané a zavazující, a pokud se vás nadhazovač během něj pokusí na první metě zmást klamavým pohybem, jeden z rozhodčích zahlásí "balk". Pak dostanete druhou metu zdarma. Takové výroky jsou ovšem vzácné a ve většině zápasů je neuslyšíte.

Váš kouč, který stojí v území kouče mimo výseč poblíž třetí mety, provede několik pohybů rukama, kterým se říká signály, přičemž vám tajně nařící, abyste "ukradl druhou metu". Tohle je riskantní ofenzivní krok, který se vyplácí zhruba v šedesáti procentech případů, jenže vy nemáte na výběr. Vyběhnete si z mety, sledujete nadhazovače, abyste měl jistotu, že se vás nepokusí chytit mezi metami, a když zahájí nadhoz nad domácí metu, otočíte se a sprintujete na druhou metu. Je to nejdelších 27,5 m, jaké v životě poběžíte. Chytači umějí výborně házet. Bez nejmenšího zaváhání mrští míček napříč vnitřním polem se smrtící přesností. Když se běžec pokusí ukrást metu, berou to jako urážku. Druhý pálkař v pořadí, váš spoluhráč, máchne po hadhozu a netrefí se. Chytač lapí míček do rukavice, přičemž už se zvedá z pokleku, aby ve zlomku vteřiny vypustil řízenou střelu na druhou metu, kam za míčkem pospíchá druhý metař. Vy se zatím řítíte plnou rychlostí na stejnou metu a pro jistotu zaslajdujete, tedy sklouznete se nohama napřed na metu, abyste tam byl dřív, než dorazí příhoz od chytače. Drsnější hráči slajdují na metu hlavou napřed, ale jejich kariéra často končí předčasně. 

Krádež mety patří mezi nejnapínavější prvky baseballu. Dojde k ní tak rychle - máte hbitého běžce, chytač s dynamitem v ruce, vzduchem létá antuka, někdy se hráči srazí a na to všechno dohlíží bdělým zrakem rozhodčí.

Dotknete se nohou druhé mety skoro ve stejnou chvíli, kdy vám rukavice svírající míček plácne o ruku, a rozhodčí zakřičí: "Safe!" Ve statistickém souhrnu zápasu, kterému se říká zápis, máte na kontě ukradenou metu a jednometový odpal. Zahlásíte "time" neboli oddechový čas, oprášíte si z dresu antuku a začnete uvažovat o třetí metě.

Z dalšího nadhozu pálkař odpálil dlouhý, vysoký míč do levého pole, kde ho v letu chytí levý polař a dosáhne tak prvního autu této směny. Takovému autu se říká aut ze vzduchu. V tuhle chvíli nemůžete postoupit dál. Další pálkař odpálí do země směrem ke spojce, která míček chytí, mrkne na vás, aby se ujistila, že nehodláte utíkat na třetí směnu, pak přihodí na první metu a druhý aut je na světě. Na první metě nebyl žádný běžec, takže nedošlo k nucenému postupu, čili vy nemusíte nikam běžet. Pokud by na první metě běžec stál, musel by při odpalu do země běžet na druhou, což by vás přinutilo postupovat na metu třetí.

K domácí metě se postaví čtvrtý pálkař vašeho týmu. Říká se mu clean-up, něco jako čistič, protože se od něho očekává, že vyčistí mety od běžců, neboli dotlačí všechny běžce domů. Obecně platí, že nejlepší pálkaři nastupují jako první až pátí v pořadí a slabší pak následují ve zbytku sestavy. Ti, co chodí jako čtvrtí, mají sílu a odpalují dlouhatánské homeruny. Tihle pálkaři se ale také často dočkají strikeoutu, protože obvykle máchají velkou silou s menší přesností. Nadhazovači se jich bojí, a pokud takový pálkař nastoupí, jsou velice obezřetní.

Řekněme, že čtvrtý pálkař vašeho týmu je obzvlášť obávaný a navíc prochází úspěšným obdobím. První meta je prázdná, nestojí na ní žádný běžec, a máte dva auty, takže se nadhazovač rozhodne zahrát na jistotu. Začne házet mimo pálkaře, což znamená, že vypustí pár nadhozů mimo strike zónu. Když rozhodčí zahlásí "ball four", dostane váš "čistič" metu zdarma, takže odkluše na první metu, aniž by napáchal velkou škodu. Vy stojíte na druhé metě, on na první a máte pořád dva auty.

Zvážíte možnost, že byste ukradl třetí metu, ale takový pokus je ještě riskantnější než krádež druhé mety, protože z domácí je to na třetí metu ještě blíž, takže chytač přihazuje na kratší vzdálenost. Poměr úspěšných krádeží třetí mety je čtyřicet procent a váš trenér se rozhodne, že to nemá cenu. Zůstanete na místě, vyběhnete si z druhé mety a sledujete svého spoluhráče, pálkaře číslo pět, jak se zabydluje u domácí mety. První nadhoz míří do antuky u domácí mety, je to rychlý míč, který odskočí dřív, než se ho zmocní chytač. Odkutálí se pár metrů stranou a vy máte čas doběhnout na třetí metu. Čtvrtý pálkař, který stál na první metě, sprintuje na druhou a oba běžci tak o metu postoupí. Každý zápas má oficiálního zapisovatele, a pokud ten usoudí, že chytač měl míček chytit, zapíše celou situaci jako passed ball neboli chybu chytače. V každém případě se jedná o selhání bránícího týmu. 

Další nadhoz je fastball letící středem strike zóny a pálkař po něm máchne, trefí se a odpálí rychlý odpal do země směrem ke třetímu metaři, kterému míček vyklouzne, takže jej nedokáže čistě zpracovat. Ve chvíli, kdy konečně drží míček v ruce a je připraven přihodit na první metu, je už příliš pozdě. Zapisovatel zapíše třetímu metaři chybu, tedy další selhání obrany. 

Teď jsou plné mety, protože běžci stojí na první, druhé i třetí metě. Pořád máte dva auty a na domácí metu se postaví šestý pálkař v pořadí. Nadhazovač začal špatně, takže je v tuhle chvíli nejspíš pěkně naštvaný. Pokusí se udělat to, co otrávení nadhazovači často dělají - hodí míček nejrychleji, jak jen to jde. To zpravidla vede k dalším problémům. Jeho druhý nadhoz je fastball a pálkař do něj praští, trefí ho dokonale a odpálí homerun. Míček přeletí přes zeď v levém poli, nádherný odpal. A protože jsou plné mety, není to jen tak nějaký homerun, nýbrž grandslam. Čtyři přeběhy, čtyři body.

Odklušete na domácí metu, šlápnete na ni a zajistíte první bod. Za vámi následují běžci, kteří stáli na druhé a první metě. Když pálkař dokončí svůj homerun šlápnutím na domácí metu, máte čtyři body.

Po třetím autu si mužstva vymění místo. Devět bránících hráčů se stáhne z pole, aby se odebrali na lavičku, kde si sundají polařské rukavice a chopí se pálek. Vy  a vaši spoluhráči odložíte pálky a vezmete si rukavice. V dohrávce první směny půjde domácí tým na pálku a vaše mužstvo do pole. Řekněme, že hrajete druhou metu. První pálkař odpálí jednometový nízký odpal prostředkem hřiště. Stojí teď na první metě. Druhý pálkař třikrát promáchne a je strikeout. První aut. Třetí pálkař odpálí do země směrem ke spojce, ta míček čistě zpracuje a hodí ho na druhou metu, kde stojíte vy. Když míček chytíte, běžec z první mety, který je nucen utíkat na druhou, je vyautován. Aut číslo tři. Během pár vteřin jste dosáhli druhého a třetího autu a dohrávka první směny je u konce. Dvojauty jsou rutinní záležitost a patří k nejdůležitějším součástem obranné hry.

Ve druhé směně si stoupnete do kruhu poblíž lavičky a čekáte, až na vás zase přijde řada na pálce. Protože váš tým v první směně poslal na pálku osm hráčů, začíná ve druhé směně na pálce pálkař číslo devět. Vy, jako první hráč v sestavě, následujete po něm. Pálkař číslo devět je vždycky nadhazovač a nadhazovači na pálce nestojí za nic. Jenže tenhle skvostný večer váš nadhazovač  odpálí doprostřed vnějšího pole, tak akorát přes druhou metu, a dosáhne vzácného jednometového odpalu.

Teď jste na řadě vy. Zabydlíte se u domácí mety a připravíte se na nadhoz. Řekněme, že se s nadhazovačem už pár let znáte a není to nijak potěšující známost. Nesnáší vás a vy jeho. Dneska večer se mu navíc nic nedaří a z jakéhosi důvodu (nadhazovač žádný legitimní důvod ani nepotřebuje) se rozhodne způsobit další potíže tím, že vás úmyslně trefí, přesněji řečeno vypustí fastball, který vás má schválně trefit do hlavy. Projde si rituálem a hodí míček směrem na vaši hlavu. V posledním zlomku vteřiny se vám podaří hlavu odvrátit a jen tak tak se vyhnout zásahu. naštve vás to, takže na nadhazovače zakřičíte pár vybraných slov. Nadhazovač vám nezůstane nic dlužen a rozhodčí vás vyzve, abyste se zklidnili. O úmyslném zásahu se zmiňuji čistě proto, že hraje roli v příběhu Calico Joe. Většina zápasů na profesionální úrovni se bez takového zásahu obejde. Není ovšem nijak nezvyklé, že nadhazovač hodí "insider", tedy nadhoz blízko těla pálkaře, pro což existuje několik strategických důvodů.

Skóre je jeden ball, žádný strike. Pořád ještě myslíte na to, jak se vás pokusil trefit, když nadhazovač hodí parádní fastball na vnější stranu strike zóny, tedy nad vzdálenější kraj domácí mety, tak akorát, aby to byl ještě strike. Jeden ball, jeden strike. Zapomenete na pomstu a soustředíte se, abyste odpálil. Další nadhoz odpálíte mimo výseč. Jeden ball, dva striky. Další nadhoz je nádherný a vy ho narvete do mezery mezi levým a středním polařem. Váš nadhazovač, který stál na první metě, snadno doběhne pro bod a zvýší na 5:0. Vy se zastavíte na druhé metě, takže máte na kontě dvoumetový odpal a dostal jste domů běžce, za což vám zapíšou RBI z anglického Run Batted IN. Pálkaře se spoustou RBI čeká dlouhá kariéra plná slávy.

Další pálkař, druhý v pořadí vašeho týmu, odpálí lehký padáček, který odplachtí mimo výseč, kde ho chytí ze vzduchu třetí metař, takže pálkař je aut. Odpaly do vzduchu lze mimo výseč hrát, na rozdíl od odpalů do země.

Další dva pálkaři jsou strikeout, takže vy jste svou útočnou pouť skončil na druhé metě. Odkráčíte z mety, vezmete si rukavici a jdete si stoupnout do pole. Vaše útočné snažení je pro tuto směnu u konce a v další směně se už nebudete moci na tu druhou metu vrátit. Soupeřovo mužstvo v dohrávce druhé směny nenapáchá žádné škody, pošle na pálku tři hráče a všichni tři jsou postupně aut, raz, dva, tři.

(Nebojte se, tahle předmluva nemá za cíl provést vás celým zápasem o devíti směnách.)

Na začátku třetí směny se soupeřův nadhazovač dostane do dalších potíží. Dvěma pálkařům dá metu zdarma, pak pustí další dvoumetrový odpal. Začne být jasné, že nemá svůj den a že je potřeba jej vystřídat. Nadhazovač, který zahazuje utkání, málokdy odhází všech devět směn neboli "kompletní zápas". Trenér má radost, když přežije šest nebo sedm směn, než ho nahradí střídající nadhazovač. Na soupisce profesionálního týmu je 25 hráčů, z čehož deset jsou nadhazovači. Z těchto deseti je pět zahajujících a pět střídajících.

Úspěšnost nadhazovače se měří podle počtu vítězství a proher. Každý zápas má vítězného a poraženého nadhazovače. Dalším měřítkem úspěchu je takzvaná ERA, tedy Earned Run Average, což je jednoduše řečeno počet bodů, které nadhazovač v zápase dopustil.

Baseball je hra nekonečné statistiky, ale jen pár čísel je skutečně důležitých. Pro pálkaře je to procento úspěšnosti na pálce a RBI. Pro nadhazovače je to poměr vítězství a porážek a ERA. 

Profesionální baseballový tým má spoustu trenérů: trenéra nadhazovačů, pálkařů, kouče na metách stojící mimo výseč u první a třetí mety a trenéra na lavičce, abychom jmenovali ty nejdůležitější. Nejvyšší šéf je hlavní trenér, moudrý a ošlehaný guru, který vládne lavičce, přijímá zásadní rozhodnutí, plánuje strategii a je první, koho vyrazí, když mužstvo začne prohrávat. Z jakéhosi důvodu hlavní trenér i jeho koučové nosí stejné dresy, jako mají na sobě hráči. To je často zdrojem pobavení, protože se tito stárnoucí bojovníci marně snaží v těsných polyesterových oblečcích vypadat mladistvě a ve formě. Představte si basektbalového kouče ve středních letech, mrňavého, podsaditého, jak si vykračuje po čáře v teniskách, plandavých šortkách a nátělníku v barvách klubu. Nebo trenéra amerického fotbalu v plné výzbroji a s helmou. Ale to jsem odbočil.

Vraťme se k nadhazovači, kterému to nejde. Nastal čas pro jeho výměnu, takže trenér vykročí od lavičky, vezme si oddechový čas a pomalu kráčí ke kopci. Mezitím se pár střídajících nadhazovačů rozcvičuje v bullpenu, což je uzavřený prostor za zdí ohraničující vnější pole, kde střídající nadhazovači čekají, až budou moci nastoupit do zápasu. Protože se většinou nudí, pochází z bullpenu valná většina nepublikovatelných baseballových vtipů.

Ve třetí směně se zatím vystřídali tři pálkaři a váš tým vede 7:0, máte běžce na druhé metě a žádný aut. Zahajujícího nadhazovače soupeřova mužstva jste právě vyhnali nebo poslali do sprch, nebo mu uštědřili jiná popisná ponížení, která by papír neunesl. S takhle obrovským náskokem by váš tým měl nejspíš utkání vyhrát, a pokud vyhraje nějakých šedesát procent svých zápasů, postoupí do vyřazovacích bojů v rámci ligy, nebo dokonce vyhraje ligu, aby pak postoupil do Světové série, což je souboj na čtyři vítězné zápasy mezi vítězi Americké a Národní ligy. 
(Ano, jasně si uvědomujeme, že většina "světa" nehraje baseball. Rovněž odmítáme zapojit ostatní země, kde se baseball hraje, do skutečně univerzálních vyřazovacích bojů. Stejně jako všechno ostatní kolem baseballu je to složité.)

Takže po pěti tisících slovech jsem vás dovedl od vašeho prvního startu na pálce až do Světové série. Doufám, že se teď dokážete podívat na zápas v baseballu a pochopit základní věci. Pochopit každý okamžik a složitý prvek téhle hry znamená přijít o spoustu zábavy. Tohle radši nechte hráčům, koučům, trenérům, sportovním novinářům a romanopiscům.

Poznámka k výše popsaným pravidlům

John Grisham je vynikající spisovatel a vysvětlit základy pravidel baseballu se mu pochopitelně podařilo výborně. Také překladatel Jan Flemr odvedl jistě prvotřídní práci, byť jeho úloha byla podle mého názoru ještě o poznání složitější. Baseball je americký sport a veškerá terminologie se od narození hry odvíjela v americké angličtině. Baseball se rychle stal oblíbeným sportem v latinské Americe, takže španělština se popisně vyvíjela lety paralelně s angličtinou, takže také tento jazyk má velkou výhodu. Kapitolou samo o sobě se stala japonština, ve které se baseball rychle vypracoval na jeden z národních sportů a japonská "Nippon Professional Baseball Organization" má vynikající úroveň. Generuje mnoho skvělých hráčů pro MLB a také pro japonskou reprezentaci, která je aktuálně nejsilnější na světě. Japonština se progresu přizpůsobila výborně - je kompromisem mezi převzatými slovy z angličtiny a novými domácími tvary. V češtině probíhá podobný proces, ale zdaleka ne tak úspěšně a mnohem pomaleji. Popularita baseballu roste, ale nedostatečně rychle, s procesem osvojení terminologie a tvorbou vlastního názvosloví se potýkají nejen Češi a Slováci, ale také hráči, trenéři a fanoušci v jiných zemím. Pro hráče je často nejrychlejší cestou převzít originální názvosloví, pro fanoušky je to trošku složitější. Pro překladatele beletristické knihy je to dokonce nemožné. Kniha je napsána i pro sportovní antifanoušky, kteří si přejí přečíst hezký příběh ze sportovního prostředí a nic víc.

K předmluvě mám několik nedůležitých připomínek. 
Knihu jsem četl v originálu, ale americkém, ve kterém žádná předmluva nebyla. Pro americké čtenáře nebylo potřeba knihu dovybavit pravidly hry. Evropský "originál" se mi do rukou nikdy nedostal. Ačkoliv znám baseball dobře, včetně pravidel, v textu jsou některé české výrazy, o kterých si nejsem jistý, co označují a jejich význam pouze odhaduji. Například nevím, kterému nadhozu se říká točka, ale podle popisu se domnívám, že by se mohlo jednat o curveball. Pravidla baseballu v MLB se také každý rok mění. Nejedná se o změny, které by tento popisný text znehodnotily. Jsou to změny dílčí, zpravidla diktované snahou z zrychlení a zatraktivnění hry.
Například je v textu uvedeno, že baseball se nehraje na čas. To není tak úplně pravda, protože už několik let jsou do hry implementovány časové limity pro nadhazovače a pálkaře. Konkrétně nadhazovač musí odhodit do 20 sekund a do 18 sekund, pokud je obsazena alespoň jedna meta běžci. Pálkař musí oproti tomu být včas připraven k odpalu (nyní je limit 8 sekund). Příprava pro nadhoz má tedy naprosto přesná časová omezení. Nadhazovač nesmí zaujmout dříve své postavení, než bude připraven pálkař, pálkař musí zaujmout své postavení v časovém limitu, teprve potom zaujme postavení nadhazovač a do časového limitu musí provést odhoz. Pokud jeden nebo druhý nedodrží pořadí či limit, jsou penalizování zahlášením ballu či striku v závislosti na tom, kdo se prohřešil. 
Text také nekoresponduje s pravidly dnešních zápasů v řadě dalších detailů. Například - nastavení nad rámec zápasu (9 směn=innings) se hraje s úpravou set-upu. Útočící tým začíná směnu s běžcem na první skórující pozici (tou je druhá meta), což při nula outech výrazně zvýší šanci týmů na skórování a tím je akcelerován a v konečném důlesku zatraktivněn a zrychlen průběh nastavení.

K základní orientaci ve hře je ale text úplně ideální.