Tajemství Běsděsu

Příběh překrásné Lilian Hvozdové z Legie Země, která mezi mohutnými zdmi hradu Běsděs čekala nekonečně dlouho na svého budoucího chotě, byl sice všeobecně známý z dětských čítanek, ale po změně školních osnov upadl do zapomnění a to je hlavní důvod, proč vám ho raději v krátkosti převyprávím. Filmové zpracování příběhu, o které se pokusili v ateliérech Bouřné pěchoty, nedopadl ani trochu dobře už jen z toho důvodu, že roli překrásné Lilian svěřil režisér Dramatiko Brambolero Gorgoně Gertrudě Hildegardové, která sice v primitivním světě hrdinů Bouřné pěchoty představuje ideál ženské krásy, nicméně názor filmových kritiků Legie země byl nejlépe vyjádřen v bulletinu Kinemalegionic výstižným konstatováním, že je škaredá jako pytel ropuch. Že se nejedná o smyšlený příběh, ale o úděl skutečné ženy dodnes svědčí také působivý kubistický portét Lilian od Primerose Casaprimy. Dílo by bezpochyby bylo vystaveno v některém významném chrámu, nebýt ovšem mocného erotického náboje, který v sobě skrývá. Casaprima, autor několika stovek pozoruhodných obrazů (a přibližně desetinásobku nemanželských dětí), vystihl na obrazu půvaby Lilian pěti prostými tahy štětce tak přesvědčivě, že se kosočtverec s čarou uprostřed rychle stal nejkopírovanějším výtvorem v dějinách. Ke Casaprimovi krátká vsuvka, týkající se konkrétně našeho království: My jsme přesvědčeni, že také Rookie, kustod a příležitostný bavič v jedné osobě, je s Casaprimou rodově spřízněn. V příběhu samotném figuruje Lilian Hvozdová a její tři nápadníci, kteří o ni soupeří. Mazaný, úlisný Mrazivý hlídkař Alan Paper svou pronikavou inteligencí sice hravě předčil své dva protivníky, ale jeho fyzická kondice byla tak špatná, že jediným monstrem, které byl schopen přeprat, byla stará dýchavičná Žížala Žaneta. Oproti tomu Marcus Stein z Bouřné pěchoty si sice stále pletl čísla s písmeny (což ovšem není u hrdinů Bouřné pěchoty nic výjimečného), na druhou stranu měl ale tak silný a rychlý úder, že byl schopen i Kyklopa trefit mezi oči, pokud ho zastihl nepřipraveného. Zcela průměrný pak byl Fernando Tijeras z Pekelných rytířů. Aby nebylo pochyb o tom, že Lilian se dostane vítězi jako čistá panna, hrad Běsděs se měl stát po dobu soupeření mladých mužů jejím útočištěm a vězením zároveň. Prvnímu soupeření přihlížely zástupy lidí, ale také všelijakých tvorů, atmosféra byla skvělá, protože Yokaiové zpívali povzbuzující chorály, Gnómové vyhazovali vysoko do vzduchu své čepice při každém vydařeném úderu a malé Tiamaty ze sousedního tiamatího sirotčince tloukly vesele křídly místo bubínků. Turnaj ale nepřinesl vítěze. Tijeras přemohl Papera, Paper si poradil se Steinem a Stein ztloukl Tijerase. Klání se tedy muselo zopakovat o týden později. Návštěva tentokrát byla ještě větší a bylo přislíbeno, že se musí rozhodnout, takže v případě, že by turnaj opět skončil bez vítěze, ihned by se opakoval a to tak dlouho, dokud by nezůstal jeden z mladíků bez porážky. Začalo se brzy po svítání a nálada byla elektrizující, kolem oběda ale už zápasům přihlížela asi jen polovina diváků, k večeru jen hrstka a těsně před půlnocí nebyla u zápasnické klece ani noha. Rezultát byl vždy stejný. Lstivý Paper pokaždé převezl tupého Steina (jednou tvrdil, že si sama královna přeje jeho výhru, podruhé například předstíral neviditelnost tak přesvědčivě, že Stein uvěřil, že Papera nevidí), v každém ohledu průměrný Tijeras se nemohl ve fyzické konfrontaci měřit se Steinem, takže ležel pokaždé krátce po zahájení boje na lopatkách s vyraženým zubem, ale na druhou stranu Tijeras vždy hravě zdola Papera (obvykle stačila jedna facka nebo dloubnutí palcem do žeber). Když se o týden později turnaj opakoval, zájem o něj byl nevelký. Pochopitelně znovu nenašel vítěze. A potom se rozběhl každodenní maratón, zcela v ústraní zájmu veřejnosti. Nikoho nepřekvapilo, že překrásná Lilian Hvozdová zemřela věkem jako stará panna. Ani osudy tří dalších protagonistů příběhů nebyly nijak veselé. Stein se pomátl (jen nikdo neví, kdy přesně se to stalo, protože řada hrdinů Bouřené pěchoty působí pomateně, ačkoliv jsou z lékařského hlediska úplně zdraví), Tijeras zemřel na vnitřní krvácení přesně po desetitisícím těžkém otřesu mozku a Paper podlehl těžkým zraněním, když ho u jezera ze zálohy napadl Komár. Zemřeli protagonisté příběhu, včetně krásné, později však věkem sešlé, nikdy nepolíbené panny Lilian, nicméně myšlenka příběhu přežila navždy. Paper poráží Steina, Stein poráží Tijerase, Tijeras poráží Papera. A z toho se vyvinula legionářská hra Kámen-nůžky-papír. V původní verzi se ještě nestříhalo rukama, hráči napsali své tipy na papír (hrdinové Bouřné pěchoty, kteří vesměs neuměli psát a neznali ani papír (ani toaleťák - pro tyto účely vždy používali kapesník, kterému se také dodnes v Bouřné pěchotě říká nosoprdomop), vyrývali své tipy do hliněné tabulky a nechali je vypalovat (hra se tím dost prodlužovala). Později do hry přibyl třetí člověk, neutrální, a to rozhodčí. Hráči mu své tipy pošeptali do ucha, jeden do pravého, druhý do levého. Pokud chtěli, mohli mu také vložit do ruky nějaký drobný dar, například větší obnos peněz, pakliže jim hodně záleželo na výsledku hry. Soudce posléze oznámil vítěze hry. Tento systém se ale také neosvědčil, příliš často vyhrávali zámožnější hráči. Legionáři Legií Země byli první, kteří začali střihat tipy rukama v dnešní podobě, jak hru známe. S jedinou výjimkou: v původní verzi se příliš sveřepě dbalo na dodržování vojenské hierarchie, takže svůj tip nejprve střihl podřízený a potom teprve velitel. Ani tato verze se ale neuchytila natrvalo. Hra se stala neobyčejně populární, některé válečné spory byly vyřešeny bez krveprolití, bojovníci si místo zabíjení střihli a sečetly se výsledky na bitevním poli. Pak byl vyhlášen výsledek. Ti bojovníci, kteří nebyli poražení ve střihání, se rozptýlili do lesů, tam byli postupně pochytáni a formou střihání eliminováni. Hra byla také součástí Orniády a nepřekvapí, že všichni medailisté vždy pocházeli z Legií Země. Hra má i své legendární hráče a rekordmany. Například Grmba Farumbba z Bouřné pěchoty jedenáct tisíckrát po sobě pokaždé tipoval Kámen. To se nikomu jinému nepodařilo překonat. Pochopitelně byl v konkurenci s hráči jiných frakcí extrémně neúspěšný, ovšem v rámci Bouřné pěchoty si dlouho udržoval neporazitelnost a později, jakmile ho konečně prokoukli, vyrovnanou bilanci.