Velká kronika, díl 1.

Jak vlastně vzniklo jméno hlavního města Gogolandu Novočeské Borolípy? 

Tu historii samozřejmě zná každé malé dítě v království, ale kronika by měla popisovat události zřejmé a veřejně známé ve stejné míře, jako se věnuje věcem tajemným a zapadaným prachem historie. 

Jednoho nedělního odpoledne stanula na nedalekém bezejmenném kopci lepá arcidruidka Liběna Spanilá věštkyně na špičkách svých bot (odtud název kopce Špičák) a přehlédla lid davu nespočítatelného. "Vidím město," pronesla lahodným hlasem, "jehož sláva čechrá peří orlům a nebes se dotýká. Lide dobrý, dejte mu takové jméno, aby patrno bylo, že je nové a dejte mu též jméno takové, aby zřejmo bylo, že je to město Čechy obývané. A vidno nechť jest, že naším stromem lípa jest, jenž medu dává, daru sladkého. Město ono zaseto budiž v hvozdech a borech hlubokých, kde medvědi divokých srdcí žijí. Nechť tak se stane, lide můj milovaný, město toho jména budiž postaveno a medvědí tlapa ať symbolem jeho jest." Tak pravila arcidruidka Liběna Spanilá věštkyně.

 A tak se také stalo. 

Hora Klíč a jeho kamenné moře bylo tichým svědkem tisíce příhod, z nichž nemálo je tajemných a temných jako jsou srdce lesních elfů, kteří obývají zdejší kraj. 

Nedaleko odsud bydlel v kovárně udatný muž, kovář Perlík se svým synem, kterého sám vychovával. Jeho ženu znásilnili a zabili před mnoha lety vrazi z Mrazivé hlídky, kteří tudy procházeli a plenili kraj. Syn byl pro Perlíka vším.

 Jednoho dne procházeli kolem kamenného moře na úpatí hory Klíč, když uslyšeli teskné kňučení. Na kamenech ležel malý Camazótz, sotva odrostlé mládě. Perlík hned věděl, jak strašný je to nález, protože nic nepřináší takovou smůlu a tolik neštěstí, jako najít Camazótze. Syn však bědoval a tak usedavě plakajíc naléhal na svého otce, aby Camazótzovi pomohli, že Perlík odhodil svou opatrnost a svolil, že stvoření vezmou k sobě domů.

Kreaturu vyléčili a doma chovali a zdálo se, že Camazótz a chlapec k sobě velmi přivykli. Chlapec nedbal otcových obav a začal na hřbetu uzdraveného létajícího Camazótze obhlížet krajinu svrchu.

O rok později našel Perlík svého jediného syna mrtvého, rozlámaného na kamenném moři přesně v místech, kde malého Camazótze našli. Věrolomný Camazótz se odměnil za dobrotu po svém. 

Skalní hrad Sloup u Novočeské Borolípy si vždy spojujeme výhradě s jeho posledním majitelem, Krkošpínou ze Špínokrku, loupeživým vrahem Bouřné pěchoty. Málokdo ale už ví, že ještě předtím, než si přírodní útvar vyhlédl jako základnu pro nekalé rejdy vrah Krkošpína, jeskyni obývala početná rodina Crowerových.

Starý Crower byl vyhlášeným chovatelem vran a údajně je uměl vycvičit tak, že uměli nejen létat, ale také chodit, plavat a potápět se do velikých hloubek. Také uměly celé hodiny sedět a jen se dívat. Crowerovi byli, jak je to u Bouřné pěchoty obvyklé, míšená rodina.

Crower byl člověk a paní Crowerová byla Trollka. Zajímavé je, že za mesalianci považují běžně takový vztah nikoliv zástupci Bouřné pěchoty, nýbrž sami Trollové. Běžně se stává, že děti trpí různými poruchami, nejčastěji vadou řeči.

Crowerovi měli pět dětí a každé z nich umělo používat jen jednu samohlásku. Jediné dítě, malý Orep Písmák, uměl používat samohlásky dvě - měkké a tvrdé i/y. Rozhovory při večeři pak vypadali běžně takto: Paní Crowerová: Tak děti, jak bylo dneska ve škole? První dítě: "Hráza, hráza, ťalacvak, spadl jsam z hrazda." Druhé dítě: "Nemlev mě e škele, mém deprese!" Třetí dítě: "Móš přojót do školo, řoďotol ťo chco voďot. Čtvrté dítě: "Klucu z Luguu zumu mu zbulu, bulu v přusulu, plukul jsum, ňukdu su mňu nuzustul." Orep Písmák: "Nic, jiky vždycky."

O několik let později se Orep Písmák stal kronikářem Bouřné pěchoty a dosáhl obrovského věhlasu. Jeho velkolepé dílo nazvané Kriniky Bířný pichyty se stalo legendární.

Zřícenina lupičského hradu BěsDěs.

Tato mohutná fortifikace sloužila až do poloviny 14. století jako opora a hlavní bašta tyrana Bartose Piráta. Tento bezohledný rytíř drancoval v širokém kraji, přepadával cestující na kupeckých stezkách a zdiva jeho mohutného opevnění mu dodávala víru ve vlastní nedotknutelnost. A byly to právě zakladatelé slavného rodu Ufokocků, kteří pozvedli zbraň, sjednotili prosté lidi a vytáhli směrem ke hradu.

Opevnění bylo nedobytné, ale Ufokockovi předci se nevzdali. Pomocí lsti obránce hradu překvapili a pevnost dobyli. Rod Ufokocků je slavný a oslavuje své předky. 

Hlavním městem Gogolandu je Novočeská Borolípa.

Gogoland má ale také řadu menších obcí po republice, například Prahu a Přípraží. A jednu také v zahraničí - v Plzni. 

Jak jistě všichni víme, udatný, statečný Emesh je Zesplzňák. Žije tedy v zahraničí.

Na obrázku je plzeňské zemské náměstí, které Emesh důvěrně zná. Již v mládí byl statný jinoch a pokud si chtěl přivydělat, chodil na zemský rynek bojovat do arény proti různým tvorům. Silným Baziliškům, divokým vargům, běsnícím okům nebo hejnu hnusných krys. Jednou se dostal do finále velkého turnaje, kde se měl utkat s půlnoční bludičkou. Emesh dostál své pověsti a půlnoční bludičku skolil. Dav mu velel ji zabít, ale Emesh Milosrdný rozhodl jinak, půlnoční bludičce daroval život.

Bludička se rychle vyléčila a od té doby na cestách našeho Emeshe doprovází.

Zelený vrch nedaleko od gogolandského hlavního města Novočeské Borolípy.

 Jistě vás bude zajímat ponurá historie místa, kvůli které vrch získal své jméno.

Musíme se v čase vrátit do dob, kdy Mrazivá hlídka, nejzákeřnější ze všech frakcí, cvičila půvabné, leč vražedné Sukuby na hostesky a příležitostné společnice a zároveň na bojovnice ovládající krav maga. I stalo se, že jedno království Mrazivé hlídky vymyslelo ďábelský plán. Sukuby svedly důvěřivé, milé a vroucí mládence z přilehlého nádherného království Legie země, sezvaly je ke schůzce na úpatí tehdy bezejmenného vrchu. Dobráčtí chlapci přišli neozbrojeni.

Na místě došlo ke strašlivému krvavému masakru, do kterého se kromě Sukub vložila také po zuby ozbrojená posádka Mrazivé hlídky, také několik naverbovaných Trolů a jeden Hvězdopán, kterému bídní zlotřilci slíbili, že ho vezmou na Měsíc. Když bylo dílo ďáblovo dokonáno a duše vojáků Mrazivé hlídky se tetelily blahem, celý kopec byl poset mrtvými těly zelených.

Od té doby vrch dostal jméno Zelený vrch. 

Prapředkové udatného Spocenejkrtka bojovali v legiích po generace. A právě tam přišel k tomuto zvláštnímu jménu legionář Praotec Spocenejkrtek.

Pevnost lotrů Bouřné pěchoty legiím odolávala už několik dní. Stěny pevnosti byly mohutné a divocí barbaři Bouřné pěchoty se z bezpečí hradeb posmívali legionářů. Velitel Legií země ale dostal vynikající nápad, podkopat hradby, nahnat do koridoru Plameny a Modré plameny a pak je nechat v uzavřeném prostoru explodovat. 

Nejlépe ze všech hrabal mohutnými rukami jako lopatami jeden z legionářů a tak se mu začalo přezdívat Krtek. Když byl koridor hotov, právě Krtek byl poctěn tím, že bude moci odpálit nálož z Plamenů a Modrých plamenů. Vznětová šňůra byla krátká a Krtek si musel pospíšit zpět, jinak by v koridoru při výbuchu zahynul. Stihl to, ale spolubojovníci si ho se smíchem dobírali, že se pořádně zapotil. "SpocenejKrtek", řekl o něm velitel legie, "kdybychom takových bojovníků měli více, válku nad Bouřnou pěchotou bychom už dávno vyhráli!"

 Jméno už statečnému vojákovi zůstalo. Předává se z generace na generaci. Ale to už víme. SpocenejKrtek píše nové kapitoly vojenské kroniky svého rodu. 

Jedna ze stran významného historického dokumentu, smlouvy o neútočení, mezi bandity z Bouřné pěchoty a vznešenými rody Legie země.

Smlouva vznikla duplicitně ve dvou jazycích - nádherném, zpěvném a vysoce kultivovaném jazyce Legie země a v primitivním hrubém jazyce Bouřné pěchoty. Ačkoliv došlo k oboustranné ratifikaci smlouvy, nikdy nebyla ze strany Bouřné pěchoty dodržena. Základním problémem bylo, že v retardovaném jazyce barbarských hrubiánů Bouřné pěchoty mají úplně stejný význam slovní spojení "uzavřít mír" a "vyhlásit válku" a přehozením dvou hlásek může dokonce dojít k záměně výrazů "darovat život" a "sežrat zaživa".

Došlo k líté řeži, při které zemřelo mnoho statečných rytířů a čarodějů významných královských rodin, než byly hordy divokých primitivů Bouřné pěchoty zahnány zpátky do korun stromů a městských kanalizací.

Na obrázku jsou čtyři hlavy generálů Pekelných rytířů, které nechal na městskou zakázku zkamenět Chrlič Steiner. Zleva doprava to jsou Generál Vam zvaný Neopatrný, Generálarsenál Rup zvaný Netrpělivý, Generálpatriarcha Luka zvaný Ukvapený a Generál ve výslužbě Older zvaný Zbrklý.

Tito čtyři vtrhli před mnoha lety v čele obrovské armády na území spravované Legií země. Proti nim vytáhl Kapitán Čekal zvaný Ažsedočkal s narychlo posbíranými sbory dobrovolníků. Armády proti sobě stanuly na území Horní fenomenální Wudova. Rup Netrpělivý velel levému křídlu a měl k dispozici 3 tisíce Štítonošů a Dračích rytířů, Luka Ukvapený držel střed s 5 tisíci Nekromanty a Arcidruidy, vpravo čekal na povel Vam Neopatrný s tisícovkou Všemágů a Nyxů. A v záloze byl za nimi ještě Older Zbrklý, který už se nemohl dočkat, až vtrhne na bitevní pole se svými stovkami Arcaniků a desítkou cvičený draků Fafnirů.

Kapitán Čekal měl armádu o poznání menší. Tvořily ji tři stovky Tuláků, několik desítek narychlo po hospodách naverbovaných Rytířů, patnáct v lese pochytaných Zlodějů, jeden Paladin, dva Arcimágové, kteří nevěděli přesně kam jdou, jeden nešťastně zamilovaný Čaromeč, kterému už nezáleželo na životě a jeden Adept, který byl propuštěn na podmínku z městské šatlavy. Také armáda Legie země měla své pomocníky. Bludičku Diabětu, která už ale neléčila, nýbrž sama potřebovala co chvíli inzulínovou injekci a Ledového trolla Kulíška, který ovšem hodně trpěl na přímém sluníčku. 

Síly byly tedy dost nevyrovnané a městské sázkové kanceláře odmítaly přijímat sázky na výhru armády Pekelných rytířů. Samotná bitva ale neprobíhala podle předpokladů. Older Zbrklý nevydržel čekání a vyrazil vpřed. Draci Fafnirové spustili své děsivé ohnivé show a napadli zezadu Nekromanty a Arcidruidy, kterým nezbývalo, než se obrátit a bránit se. Když pravé křídlo vyrazilo na pomoc zálohám, levé křídlo se rozhodlo pomoci středu a přednímu voji. Boj netrval dlouho.

Ztráty na bitevním poli: Pekelní rytíři - všichni mrtví, čtyři generálové zajati a později popraveni mečem. Legie země - Ledový troll Kulíšek, úžeh.

Do dnešní doby je to jedno z největších vítězství armády Legií země. Kapitán Čekal se dočkal a za svůj triumf obdržel od radních jako projev vřelých díků jednorázovou odměru 25 ornů.