Vranov

Na snímku je zkamenělý Běsnící Kurolišek Eastok I. Přivezli ho z Moskvy čeští legionáři, kteří v období takzvaného Temného srpna obsadili území svého východního spojence, aby tak pomohli ochránit svobodu země před hrozícím politickým převratem. Diskutabilně nejslavnějším synem Legií země je patrně vojenský nebenaut Uriah Gogorin, který jako první z hrdinů Orny vzlétl ke hvězdám. Gogorin pokořil na svém Běsnícím Kuroliškovi Eastokovi I zemskou přitažlivost a svým jedinečným odvážným činem otevřel nebesa pro lidstvo a stál tak u zrodu nového pokolení moderních hvězdonautů. Hrdinové Orny odjakživa vzhlíželi k obloze a jen těžko se smiřovali s tím, že hvězdy na ně hledí vyzývavě a s posměšným klidem nedostupnosti. V minulosti byla zaznamenána dlouhá řada pokusů o průlet do vysoké řídké ornosféry, ale všechny končily neúspěchem a mnohé také tragicky. První experimenty v tomto směru podnikli hrdinové Mrazivé hlídky, kteří testovali Fjalary a dosáhli pozitivních výsledků. Velkou výhodou bylo, že Fjalarové jsou imunní vůči bleskům, takže snadno překonávali kupovitou oblačnost. Problém nastával nad mraky, protože Fjalarové potřebují hodně vláhy a milují déšť. V řídkém suchém vzduchu ztráceli forsáž, začínali panikařit a vždy shodili svého pilota. Ještě nadějnějších výsledků dosahovali od počátku hrdinové Pekelných rytířů, kteří se rozhodli pokořit hvězdy pilotovaným řízením Popelavého Fénixe. Fénix má řadu pozoruhodných vlastností, nemůže zmrznout, nemůže shořet a také se nebojí blesků. Během finišujících testů se navíc zjistilo, že ho nelze ani otrávit (žárliví hrdinové Mrazivé hlídky mu přinesli večer před ostrým startem otrávený zob). Bohužel pro nebenauty Pekelných rytířů se záhy po průletu nízkou oblačností ukázala obrovská slabina Fénixe. Navzdory své velikosti se jedná o subtilního tvora, spíše éterického založení. Pod nadýchaným peřím, které vizuálně působí impozantním dojmem, se neskrývá mocné pohybové soustrojí, spíše nevýkonná ladnost. Jakmile Fénixovi Questovi II namoklo popelavé ochmýření, křídla mu výrazně ztěžkla, pohyb zmátožněl a Quest II se i s posádkou zřítil k zemi. O pokusech hrdinů Bouřné pěchoty nemá valný význam se podrobněji zmiňovat, takže jen velmi krátce. Rozhodli se, že poletí ke hvězdám na Tajemných Trollech. Od nepaměti je zajímalo, v čem spočívá tajemství Tajemných Trollů a měli podezření na schopnost létat. V tom je utvrdilo přiznání Tajemného Trolla, který se po několikadenním mučení doznal (hned jak mu vypálili oči), že umí nejen létat, ale také dýchat pod vodou a snášet pozoruhodně léčivá vejce. Jejich nejdelší let měřil 74 metrů, což byla přesně vzdálenost od provizorně upravené startovací rampy, tvořené skalní plošinou, k úpatí hory. Pokus opakovali ještě 15x. Počet obětí 33 (jedna posádka byla dvoučlenná). Jedinou opravdu úspěšnou frakcí se při dobývání ornosféry pochopitelně a logicky stala Legie země. Se založením nového poradního sboru, do jehož čela byl dosazen Hvězdopán Sergius Goroljov, přestali být s okamžitou platností testováni bojoví Gryfové a Mocní Gryfové a výzkum se plně soustředil na Běsnící Kurolišky. Kuroliškové jsou mocní tvorové s prvotřídní aerodynamikou a silným pohonem dvou pevných křídel. Přes počáteční dílčí neúspěchy byl projekt dobývání ornosféry dotažen do konce a začalo ostré testování. Zprvu samozřejmě bez lidské posádky. Do ornosféry byl vyslán na Kuroliškovi cvičený Imp Akjálek. Když se ve zdraví vrátil zpátky a jedinou újmou bylo, že začal nekontrolovaně kýchat, tým přistoupil k akci a do Ornosféry poprvé vylétl člověk, důstojník armády Legií země, praporčík Uriah Gogorin. Jeho slavné, předstartovní: "Jedeme!" vstoupilo do historie. Gogorin dvakrát obletěl Ornu a bezpečně přistál s Běsnícím Kuroliškem na Zemi. Dvanáctý duben se natrvalo stal mezinárodním dnem Běsnících Kurolišků a všech hvězdonautů.