Zprávy z domova 26.04. 2021

26.04.2021

Zprávy z domova jsou vždy důležité. Nedůležité zprávy z domova neexistují. Jestliže by ty věci nebyly důležité, nedostaly by se do zpráv. Ale tyhle jsou opravdu důležité.

Skalní hrad Sloup u Novočeské Borolípy si vždy spojujeme výhradě s jeho posledním majitelem, Krkošpínou ze Špínokrku, loupeživým vrahem Bouřné pěchoty. Málokdo ale už ví, že ještě předtím, než si přírodní útvar vyhlédl jako základnu pro nekalé rejdy vrah Krkošpína, jeskyni obývala početná rodina Crowerových. Starý Crower byl vyhlášeným chovatelem vran a údajně je uměl vycvičit tak, že uměli nejen létat, ale také chodit, plavat a potápět se do velikých hloubek. Také uměly celé hodiny sedět a jen se dívat. Crowerovi byli, jak je to u Bouřné pěchoty obvyklé, míšená rodina. Crower byl člověk a paní Crowerová byla Trollka. Zajímavé je, že za mesalianci považují běžně takový vztah nikoliv zástupci Bouřné pěchoty, nýbrž sami Trollové. Běžně se stává, že děti trpí různými poruchami, nejčastěji vadou řeči. Crowerovi měli pět dětí a každé z nich umělo používat jen jednu samohlásku. Jediné dítě, malý Orep Písmák, uměl používat samohlásky dvě - měkké a tvrdé i/y.  Rozhovory při večeři pak vypadali běžně takto: Paní Crowerová: Tak děti, jak bylo dneska ve škole? První dítě: "Hráza, hráza, ťalacvak, spadl jsam z hrazda." Druhé dítě: "Nemlev mě e škele, mém deprese!" Třetí dítě: "Móš přojót do školo, řoďotol ťo chco voďot. Čtvrté dítě: "Klucu z Luguu zumu mu zbulu, bulu v přusulu, plukul jsum, ňukdu su mňu nuzustul." Orep Písmák: "Nic, jiky vždycky." O několik let později se Orep Písmák stal kronikářem Bouřné pěchoty a dosáhl obrovského věhlasu. Jeho velkolepé dílo nazvané Kriniky Bířný pichyty se stalo legendární.
Skalní hrad Sloup u Novočeské Borolípy si vždy spojujeme výhradě s jeho posledním majitelem, Krkošpínou ze Špínokrku, loupeživým vrahem Bouřné pěchoty. Málokdo ale už ví, že ještě předtím, než si přírodní útvar vyhlédl jako základnu pro nekalé rejdy vrah Krkošpína, jeskyni obývala početná rodina Crowerových. Starý Crower byl vyhlášeným chovatelem vran a údajně je uměl vycvičit tak, že uměli nejen létat, ale také chodit, plavat a potápět se do velikých hloubek. Také uměly celé hodiny sedět a jen se dívat. Crowerovi byli, jak je to u Bouřné pěchoty obvyklé, míšená rodina. Crower byl člověk a paní Crowerová byla Trollka. Zajímavé je, že za mesalianci považují běžně takový vztah nikoliv zástupci Bouřné pěchoty, nýbrž sami Trollové. Běžně se stává, že děti trpí různými poruchami, nejčastěji vadou řeči. Crowerovi měli pět dětí a každé z nich umělo používat jen jednu samohlásku. Jediné dítě, malý Orep Písmák, uměl používat samohlásky dvě - měkké a tvrdé i/y. Rozhovory při večeři pak vypadali běžně takto: Paní Crowerová: Tak děti, jak bylo dneska ve škole? První dítě: "Hráza, hráza, ťalacvak, spadl jsam z hrazda." Druhé dítě: "Nemlev mě e škele, mém deprese!" Třetí dítě: "Móš přojót do školo, řoďotol ťo chco voďot. Čtvrté dítě: "Klucu z Luguu zumu mu zbulu, bulu v přusulu, plukul jsum, ňukdu su mňu nuzustul." Orep Písmák: "Nic, jiky vždycky." O několik let později se Orep Písmák stal kronikářem Bouřné pěchoty a dosáhl obrovského věhlasu. Jeho velkolepé dílo nazvané Kriniky Bířný pichyty se stalo legendární.

Cerus

Stala se děsivá věc.

No možná ne děsivá, ale přinejmenším strašná.

Já se nechci nějak nimrat v rozdílu mezi slovy strašný a děsivý, ale vnímáte ten rozdíl. Pokud nastalo něco strašného, ještě stále z toho nemusí být něco děsivého. Proto bych nerad přeháněl a použiji slovo strašná namísto slova děsivá. Protože tahle věc, co se stala je jenom strašná, ale ještě není děsivá.

Bohužel, podle zpráv, které rozvířily dění v království Gogoland, tahle věc se může během tří dnů stát děsivou.

Asi už máte ve všem jasno, ale raději pro všechny připomenu, že není vyloučeno (ani v jiných královstvích, podle naši špionáže, v tom nemají jasno), že na konci měsíce (pro kontrolu si všichni nastavte na hodinkách, že je duben), nezmizí ze světa všichni Cerusové. Tak a je to venku.

No, to víte. Ti páprdové z královského vedení (já je osobně tak dobře neznám) začali okamžitě panikařit, protože máme Ceruse rozdělaného mezi monstry. A 0ni chtějí abychom dodělali, co bylo začato, abychom na nic jiného neměli myšlenky. Oni si totiž chtějí připsat zásluhy, poplácávat se po ramenou a titulovat se kdovíjakými blbostmi typu S´r Ceruslayer, atd, atp. 

A jistě víte, jaký mají vliv na masmédia. A kronikář není nic jiného než poslušný služebník, který žije z drobků, které Jim upadnou od stolu. A musí poslouchat, musí se hrbit (to já nedělám, chodím mezi Nimi pěkně vzpřímeně). No ale poslouchat musím. A dostal jsem rozkaz být poslem těch špatných zpráv, které říkají, jak jsou věci strašné, ale jak by mohly být děsivé.

Cerus na konci měsíce zmizí a zatím není jasné, zda královští hrdinové dostanou příležitost ho dokončit v dnech následujícího měsíce. Možná ne. Tudíž je panika mezi Nimi poměrně pochopitelná.

A tudíž také Oni udělali opatření, která já osobně považuji za zbytečně drakonická, ale Oni se domnívají, že jsou úplně správná.

Výnos Ceruslayer

1) Prioritní je útok na Ceruse

2) Všem hrdinům je vydán okamžitý rozkaz k útoku na Ceruse

3) Osobní fiáty budou vykládány jako projevy rebélie

4) Na všechny ostatní giganty je dočasně snížen limit poškození na 5% za účelem prevence osobních fiátů

5) Království se projeví štědře, pokud se bude moci vykázat zabitím Ceruse a limit poškození na ostatní giganty bude neprodleně navrácen. Všichni, kteří se podíleli na likvidaci Ceruse obdrží herald Ceruslayera, ten kdo bude stát za finální ranou dostane herald s mečem.

6) Výnos vstupuje v platnost neodkladně

Na zuřivého Ceruse neútočte! Vzhledem k tomu, že je vyššího řádu, nikdo by neobdržel žádnou prémii (peníze, orny, zkušenosti a předměty).


Buffalobills, skromný a oddaný kronikář
Littera scripta manet