20. etapa - Borný

07.02.2021

1. Lázeňský vrch 312 m (čas 09:56)
2. Drážeň 294 m (čas 10:02)
3. Šroubený vrch 376 m (čas 10:21)
4. Borný 446 m (čas 11:22)
5. Malý Borný 372 m (čas 11:44)
6. Havířský vrch 341 m (čas 12:00)
7. Holubí skála 291 m (čas 12:14)
8. Královský kámen 315 m (čas 12:52)
9. Šibeniční vrch 281 m (čas 13:18)
10. Klůček 304 m (čas 13:46)

S ohledem na to, že byl včerejší výlet snadný a na kopce mě dostávala setrvačná síla cyklostezkového samospádu, ušetřil jsem síly na to, abych se mohl na výpravu vypravit i dnes.

Rozhodl jsem se obejít 11 kopců nalepených na Máchovo jezero. To se nepovedlo, ale vzhledem k okolnostem beru těch 10, které jsem nakonec vylezl. Došlo totiž k neblahé události. Kousek od Borného jsem si zkracoval cestu lesemnelesem a narazil na nevelkou vodní plochu. Tůňobrázdorygol. Dlouhý, ale nikoliv široký. Okamžitě mi bylo jasný, že by ho obcházel jen blbec. Našel jsem místo, kde měl cirka 170 cm šíře a pevné břehy na obou stranách. Tůňobrázdorygol byl hluboký, pokrytý tenkou vrstvou ledu a plný velice studené a velice špinavé vody. Asi vás napadá, jak může být můj popis tak detailní. Takže vám popíšu, jak jsem to zjistil. Provedl jsem poměrně podrobnou kontrolu hloubky, teploty a čistoty vody. Přeskočení takové vzdálenosti vyžaduje své: dobrý rozběh, kvalitní časování silného odrazu a bezpečné přistání co nejdále od břehu. No a to se nepovedlo. Pomalý rozběh, uklouznutí, špatný odraz a vydatná snídaně vykonaly své. Už z trajektorie letu (možná to ani není správné slovo) bylo patrné, že budu mít mezipřistání zhruba uprostřed vodní plochy. Jakmile jsem si to uvědomil, okamžitě jsem zareagoval a rozhodl se pro nouzový plán: přistát pravou neodrazovou nohou a udělat, technicky vzato, dvojskok. Jedna noha by zůstala suchá a druhou, pravou zadní končetinu, bych prostě obětoval. V hitparádě mých velmi blbých nápadů z tohoto týdne se právě tento okamžitě vyšvihl hned na druhou příčku (za nápad vodu přeskočit), Zabořil jsem se hluboko a stojná noha mi uklouzla po nějakém pitomém kluzkém vratkém kameni a já do vody okamžitě zahučel. Celý. A protože nikde nebyla žádná madla, pořádně jsem se tam vyráchal, než jsem vylezl. Hned se do mne pustila zima, protože jsem byl celý mokrý. Jak se říká v českém příhraničí - durch.

Na půl cesty mezi Doksy a Starými Splavy bylo jasné, že umrznu, jen nebylo jasné, jestli zahynu tam nebo zpátky. Rozhodl jsem se tedy umrznout směrem na Doksy. Kupodivu na mně začalo všechno rychle usychat a zimní bunda Buffalo Bills je v kombinaci s termotrikem zázrak, takže se mi vrátila nejen nálada, ale i chuť zemřít s co nejvíce vystoupanými kopci. Z původního plánu jsem vynechal jediný: U Náspu (405 m) - bude mě to strašit.Na nádraží v Doksech už jsem přišel úplně suchý. Zázrak. Bylo to fajn a iphone to také přežil....