24. etapa - Myšlín

1. Myšlín, 273 m, (čas 14:03), Ralská pahorkatina

Dneska jsem vylezl na vrchol Myšlín (273 m) a na tom by nebylo nic zajímavého, kdyby ovšem nebyl uprostřed Máchova jezera. Suchou nohou se k němu dostanete jen, když jezero zamrzne. A vzhledem k tomu, jak se to má s tím globálním oteplováním, raději jsem využil příznivých podmínek ještě před očekávanou oblevou, která by měla přijít v následujících dnech. A která z toho udělá celkem riskantní podnik.

Z celého projektu jsem měl příjemný pocit, než jsem se o něj podělil s kolegy v práci. Jeden z nich mi v reakci na to, že půjdu sám, řekl, že dělám velkou chybu, protože on znal člověka, který se jednou, v druhé polovině února, také rozhodl jít sám na zamrzlé jezero, ale protože se pod ním led prolomil a neměl nikoho s sebou, utonul, ačkoliv byl dobrý plavec.

Na to zareagoval jiný kolega, který řekl, že ani ve dvou to nemusí být ke konci února na sněhem zapadaném jezeře úplně bezpečné. Ba naopak je to velmi nebezpečné. Dědeček mu vyprávěl, jak se dva rybáři rozhodli chytat ryby, ale na jednom místě byl led měkký, těžší z nich se propadl a stáhl i toho chudáka hubenějšího.

To zaslechl další kolega a s velkým zapálením nám převyprávěl příběh tří kamarádek, které si zkracovaly vždy pravidelně cestu přes jezero do školy v sousední vesnici, až se jednou pod nimi, bylo to někdy ke konci února, led prolomil a obě vesnice je pak společně oplakávaly.

Vyprávění o školačkách inspirovalo zase toho prvního kolegu, který měl pocit, že byl trochu se svou banální příhodou upozaděn, aby nám zevrubně popsal, jak jeho bývalá tchyně měla kamarádku, která znala člověka, který bydlel jen dvě ulice od čtyřčlenné rodiny, která si jednou takhle ke konci února vyšla na procházku kolem zamrzlého jezera a děti napadlo, aby se sklouzly po ledě. Rodiče je nejprve varovali, ať to nedělají, ale pak se sami přidali a to je ukolébalo v přesvědčení, že únorový led není nebezpečný. Celá rodina zahynula.

To nastartovala toho druhého kolegu, který se nás okamžitě zeptal, jestli už jsme slyšeli o pěti mladých hokejistech, kteří si chtěli mimo halu nacvičit na tajnočku nějaké nové souhry..... bylo to v únoru, na nebezpečné jezerní ploše a bylo doporučeno městským úřadem, stejně jako tak učinil městský úřadě v Doksech, na led nevstupovat. Oni tam vlezli, na vlastní nebezpečí, nevyzpytatelný únorový led se pod nimi pochopitelně prolomil a protože měli na nohou brusle, všichni utonuli pod ledem.

Nevím už, kdo to byl, ale někdo začal vyprávět příhodu šesti vojáků základní služby, kteří chtěli ještě za totality přejít hranice a měli v úmyslu překonat plížením nebezpečnou zamrzlou plochu jezera. Zmizeli všichni do jednoho. Všech šest. Dodnes se neví, jestli se jim podařil útěk, či zda utonuli. Ale vypravěč by si vsadil na to utonutí. Přeci jen se o to pokusili v druhé polovině února a plocha byla zasněžena.

Když jsem odcházel, právě se někdo z kolegů dotazoval ostatních, jestli už také slyšeli o mikrobusu mladých junáků, a těch bylo jistě o dost více než šest, kterýžto využíval takzvaného zimního mostu přes Lipno.... no, já to celé neslyšel, ale předpokládám, že v příběhu byla zmíněna slovní spojení: dobří plavci, utonuli pod ledem, konec února a nevyzpytatelný zasněžený led.

Vůbec mě nepřekvapilo, že když jsem se vracel, slyšel jsem vítězný řev o zamrzlém Ladožském jezeru, na kterém našli smrt mnozí dobří lidé, mluvíme tu o stovkách ba tisících, kteří přiváželi potravinovou pomoc pro vzdorující obránce Leningradu. To bylo potřeba, nedá se to vůbec porovnat s nějakým blbým riskem při honbě za body v pitomý mobilní aplikaci. Byla válka, tohle není válka, to je prostě zbytečný hazard se životem. Vždyť je únor a všichni dobře víme, jak nevyzpytatelný je únorový zasněžený led na jezeře.

--------------------------------

Cesta přes jezero v pohodě. Led silný, počítám, že by naráz unesl mne, dva rybáře, tři školačky, čtyřčlennou rodinu, pětku hokejistů, šest vojáků základní služby, mikrobus junáků a potravinové zásobování Starých Splavů, pokud by to bylo nevyhnutelné.