29. etapa - Stružnický vrch

1. Stružnický vrch, 432 m + 100 m prémie, (čas 09:10), České středohoří
2. Radečský kopec, 500 m + 100 m prémie, (čas 09:38), České středohoří
3. Ortles, 364 m + 100 m prémie, (čas 10:40), České středohoří

Dneska po ránu jsem nebyl potřeba v práci, takže jsem mohl rozjet velké plány v oblasti Stružnice a směrem na Česko Lípu.

Pozvolna jsem ovšem od ambiciózních cílů upouštěl. Stružnický vrch byl ještě v pohodě a já byl plný elánu. Svahy jsou tam posety kameny zarostlými brčálově čerstvým mechem a vypadá to, jako by někdo vysypal na kopec tisíce obrovských smaragdů. Fakt nádhera. 

Výstup na Radečský kopec mě ale připravil o veškeré nadšení. Asi sto metrů pod vrcholem jsem svedl nečekanou bitvu s popínavými rostlinami, kterým se tam velmi daří a žijí tam celé rodiny. Latinský název neznám, ale znám celý český název. Zaslechl jsem před pár lety takového usedlého, decentního, na první pohled inteligentního člověka (zřejmě vědeckého pracovníka v oboru botaniky), jak volá na svou partnerku: "Bacha, tady roste ten ´Popínavec zkurvený´." Už se nedivím králi Werichovi, že se tak obořil na hloupou květenu, když jednomu usiluje o život. Popínavec zkurvený je úskočná, lstivá rostlina, viciózní a zákeřná v každém ohledu. Pokud přemůžete jeden šlahoun, vymrští po vás dva další. Jestli se vás chytne, nepustí vás. Roztrhá vám vše dle libosti, bundu, kalhoty... s oblibou rozvazuje tkaničky u bot. Kdyby vás dostatečně silně uchopila, roztrhla by vás pravděpodobně vejpůl. S oblibou vás poškrábe na rukou, když se vydává za běžný hladký keřík. Šlehne vás přes tvář, cílí zejména oči. Pokud by spisovatel John Wyndham znal popínavec zkurvený, nemusel by si vymýšlet trifidy. Pod vrcholem Radečského vrchu jsou ho plantáže, armáda. Nejdou obejít a rostou všude. Kromě skály. Vyjádřím to takhle: podařilo se mi projít, ale určitě to byla v lepším případě remíza. Zkurvený popínavec zkurvený. Dejte si na něj bacha.

Už na vrcholu jsem se rozhodl, že Kamenec mě dneska nezajímá. Vrátil jsem se zpátky do Stružnice a přehodnotil plány. Půjdu na Kupku a pak vystoupám na hrozivé vrchy: Králův a Modrý. Jenže na Kupku to nebyl lehký výšlap. Moc se nedivím, že tam letos ještě nikdo nebyl. Popínavec zkurvený tam sice neroste, ale jen kvůli tomu, že je tam samá skála. Nevybral jsem si správnou cestu, takže jsem skutečně lezl po skále. Jakmile jsem vylezl nahoru, zjistil jsem, že pravý vrchol je o kus dále. To mi dodalo. Po cestě zpátky jsem si zkrátil cestu přes pastviny a v jednom místě se prostě nešlo netrefit do kravince. A k dokončení všeho nešel ohradník na druhé straně kilometrové pastviny přelézt.

Čeho je moc, toho je příliš. Změnil jsem názor na všechno v okolí Stružnice. A šel jsem na vlak. Stružničtí si mohou se svými blbými kopci tak akorát vytřít zadky. Vrátím se tam nejdřív za půl roku, jestli vůbec.