40. etapa - Mufloní vrch

1. U Náspu, 405 m, (čas 12:07), Ralská pahorkatina
2. Mufloní vrch, 339 m, (čas 13:23), Ralská pahorkatina
3. Tvarožník, 321 m, (čas 13:49), Ralská pahorkatina
4. Jelení vrch, 319 m, (čas 14:28), Ralská pahorkatina
5. Jelení, 320 m, (čas 15:01), Ralská pahorkatina
6. Kozí kámen, 281 m, (15:11), Ralská pahorkatina
7. Vysoký vrch, 387 m, (15:57), Ralská pahorkatina
8. Čertův kopec, 374 m, (16:11), Ralská pahorkatina

Dnešní výprava byla povedená, ačkoliv jsem šel bohužel už zase sám.

Původně jsem chtěl jen na kopec U Náspu, který mi minule vypadl z kolemmáchovojezerského itineráře. Protože ale bylo moc hezky, přidal jsem 7 dalších kopců.

Poslední byl nejen nejtěžší, ale také doslova děsivý. Začalo foukat dost nepříjemně a mávalo to korunami stromů. A trochu se smráklo. A já vstoupil do zóny "E". To jsou Bohem zapomenutá místa, která dávno upustily lišky, protože neměly komu dávat dobrou noc. Právě do jedné takové hluboké Éčkové zóny jsem vešel. Sám, ozbrojen pouze kilovou powerbankou. Na displeyi už nějakou dobu chyběla signalizace 4G a zlověstně tam zářilo Éčko. E jako Evil. Čím blíže jsem byl ke kopci, tím více mi scenérie připadala děsivější. Spousta popadaných stromů a spousta dalších, které mi připadaly, jako že se k tomu chystají. A temné černé skály nade mnou. A na displeyi stále strašlivé, hrozivé E. A pak to začalo. Ozvaly se drásavé hlasité zvuky, jak o sebe stromy třely a byl to vážně mazec. Desítky kmenů sténaly a zvuky rezonovaly ve temných skalách. A tam já, sám, pil jsem povzbuzující SEMTEX a říkal si, že jsem tenhle kopec klidně mohl vynechat. Jenže to ještě není všechno. Pravé peklo mělo teprve nastat. Normálně mě názvy kopců moc nezajímají, většinou to zjistím až doma. Je to samý Jelení, Liščí a Zaječí, Malý, Velký, Bukový, Jedlový, Tisový, Holý, Hora, Hůrka, Horečka.... Ale tady mě něco donutilo, nějaká vnější síla, vyvolávající zvědavost, abych se podíval, jak se vlastně kopec jmenuje. A ouha, Čertův kopec. To už si se mnou má vlastní fantazie začala dělat, co se jí zachtělo. Už jsem dále nemohl. Ta temno, to riziko, ty sténající kmeny, ta samota, ten prudký svah.... to všechno na mne hluboce zapůsobilo. Takže jsem vytáhl z batohu sladký kondenzovaný mlíko a bylo všechno zase v pohodě.

Kondenzovaný mlíko to se mnou umí.