42. etapa - Poustevna

1. Kozlík, 595 m, (čas 09:41), České středohoří
2. Poustevna, 520 m, (čas 10:30), České středohoří
3. Ptačí vrch, 511 m, (čas 10:40), České středohoří 

Dneska rychlá výprava na Slunečnou. 

Zdolány 3 vrcholy a ve výškových metrech jsem se dostal přes 80 tis.

Zažil jsem ale něco zcela neobvyklého. Na jedné z fotografií jsou vidět horské kozy, na které jsem narazil na kamenném poli při sestupu. Když jsem je poprvé uviděl, modlil jsem se, aby neutekly, abych si je mohl vyfotit. Pak jsem si řekl, že bych se mohl trochu přiblížit a opět jsem se modlil, aby neutekly. Když jsem byl asi 50 metrů od nich, zlehka jsem vytáhl iphone, aby se nevyplašily a neutekly. Pak jsem je zaměřil, ale velice zvolna, aby neutekly. A pak jsem si je vyfotil asi třikrát. Pak šel ještě blíž. Ale ony tam jen stály a pozorovaly mě, jak jsem na kamenech nešikovný a bylo vidět, že se mě nejen nebojí, ale že mnou patrně opovrhují. Tak jsem se přestal bát, že je vyplaším a zakřičel na ně něco v tom smyslu, že bych chtěl vidět je, jak si počínaly třeba v metru. Vůbec se mě nebály. Když jsem od nich byl 30 metrů (čili slabou čtvrthodinku), postavily se čelem a tvářily se bojovně. Pak jsem dostal strach já. 

Začal jsem si matně vybavovat, jak jsem někde četl, že se někdy stává, že se občas některé horské kozy mění ke stáru na masožravce. A raději se vydal od nich a pořád jsem se ohlížel, jestli neútočí. Zbraň jsem neměl žádnou, jen powerbanku (tu ale nepodceňujte, tou by to bolelo). Když jsem se dostal do bezpečí. uvědomil jsem si, že jsem měl velké štěstí, že byly asi nakrmený a neměly mláďata. Boj s nimi byl byl děsivý, protože stromy mají široké kmeny a nedá se na ně vylézt. 

Jsem klikař, ještě nikdy jsem nebyl smrti blíž, ale vyvázl jsem. Odřený, pohmožděný, vystrašený a panikařící. Nicméně je má záchrana dalším nezvratným důkazem dominance lidského rodu. Jiný tvor by šel vstříc jisté smrti, já zvolil inteligentní ústup. Sláva lidskému rodu!