Největší doloženou bitvou zdejšího kraje Ornie byla Tam na prudké stráni pod Ještědem. A byla to bitva zuřivá, noční, dech beroucí a strašná. Zúčastnily se jí armády všech čtyř frakcí a jako nemnohdy jindy, bojovaly bok po boku na jedné straně. Bitva Tam na prudké stráni pod Ještědem byla nevyhnutelným důsledkem úděsného jha, do kterého kraj uvrhla Bohyně Ještědu, arcidémonka Ještěřina Velká-Ukrutná. Králové největších království kraje k ní vyslali s peticí nejschopnějšího posla, kterého měli k dispozici - vemlouvavou, asertivní Hydru Cassabanku. Jedna hlava měla vystudována práva, druhá hlava sociální vědy a třetí hlava byla samostatně výdělečná osoba. Ještěřina nechala Cassabanku popravit a tři hlavy poslala zpět dobírkou v gestu opovržení. A tak byla rozpoutána bitva Tam na prudké stráni pod Ještědem přesně o půlnoci. Gigantický střet dvou nesmiřitelných sil. Pokud jsem hovořil, že na straně Ornie bojovaly pospolu armády čtyř frakcí - Unie Ornie, není to tak docela pravda. Vojska Bouřné pěchoty zabloudila a na bitvu natěšeně čekala u hráze jablonecké přehrady, v očekávání toho, že Ještěřina vyleze se svými ještěry z vody. Musela se tedy nakvap přesouvat a nosiči zbraní, malí goblini, co chvíli zastavovali a stěžovali si, že je bolí nožičky a že se ve tmě bojí. Ochočený Kraken Hektor dokonce odmítl odejít a žije v jablonecké přehradní nádrži dodnes. Průběh bitvy Tam na prudké stráni pod Ještědem měl dramatický průběh a obě strany si uchovávaly naději na úspěch. Ještěranští válečníci a rytíři, Korálové bestie, havěť a hadi, vedeni Ještěranskými Mocnými ještěry, po zuby ozbrojení Měkkýši a Korýši bojovali se zuřivou silou. Postupně ale vojska Unie získávala navrch. Pak se ale do bitvy vložila sama Ještěřina a rázem bylo zle. Šla v čele své elitní divize Lizardstandarte, složené z Pánů Ještěranů. Mocná síla, podpořená jejími fatálními dovednostmi Zeměbij XXVII, Ledobij XXX a Blizard IVM, pustošila vojska unie. Situaci zachránil předvoj Bouřné pěchoty, první do bojových linií dorazily domácí miláčci jejich rytířů, hnusné krysy. Ještěřina Velká-Ukrutná byla neohrožená bojovnice, ale myší se děsně bála. Vojska unie toho využila a v bitvě Tam na prudké stráni pod Ještědem dosáhla rozhodující převahy. Ještěří vojsko bylo pobito, rozprášeno po okolních lesích a Ještěřina sama prchla daleko daleko do ciziny, údajně do Prahy - Jižní město. Nyní bylo potřeba předat zprávu domů, do království spravovaných Legiemi země, kde král už netrpělivě vyhlížel posla. 42 kilometrů bylo potřeba překonat rychle a všichni vojáci byli na smrt unavení. Vybrán byl dobrácký Starší upír Zoubek Drákudla. Zoubek letěl jako o život, nejen proto, že chtěl co nejrychleji králi zvěstovat dobrou zprávu o výhře unijních vojsk, ale hlavně proto, že mu šlo opravdu o život, blížílo se svítání. Konec příběhu zná každé malé dítě. Zoubek to stihl za tmy, padl na kolena před krále, a pronesl dunivým upířím hlasem legendární větu: "Zvítězili jsme!". A starý král Jan z Borolipska dostal z úlevy infarkt a padl k zemi psychickým vyčerpáním. Od té doby se na památku a počest empaticky založeného panovníka létá noční 42 kilometrů dlouhý let a vítěz sklízí velké ovace lidu, náklonnost půvabných dvorních dam, drobné dárky měšťanů a přízeň samotného krále. Je také zapsán do kronik a to už je moje práce.